Kde končí lidoop a začíná člověk?

Sdílej
 
Ze života našich nejbližších příbuzných Po dlouhá staletí považoval člověk sám sebe za cosi výjimečného, co nemá v přírodě obdoby. Teprve Darwinův objev a jeho teorie o původu druhů ho zařadily tam, kam patří. Přesto trvalo ještě řadu let, než byl člověk ochoten připustit, že se vyvinul z tvorů daleko nižších, a je tedy stejnou součástí přírody jako všichni ostatní živočichové.

PrimátiPřed sedmnácti miliony let žilo na Zemi třikrát víc velkých opů než v dnešních dnech. Jak se postupně oddělovaly jednotlivé vývojové větve, někteří jejich potomci se zmenšovali. Tyto pradávné opy dnes na Zemi zastupují giboni, kteří jsou nejvzdálenější příbuzní člověka, zatímco gorily, orangutani a šimpanzi jsou mu vývojově mnohem blíž. Přesto dnes vědci všechny tyto druhy, včetně gibonů na straně jedné a lidí na straně opačné, řadí do jedné skupiny: do nadčeledi hominidé (Hominoidea).

Jsme jedné krve...

Mezi lidmi a velkými opy lze najít celou řadu podobností a typických shodných znaků včetně toho nejnápadnějšího: že totiž na rozdíl od všech ostatních opic postrádají dlouhý ocas. Zato mají mimořádně pohyblivé končetiny, zejména přední, jimiž díky složité stavbě ramenního pletence mohou lehce pohybovat do všech směrů. Zkrácená obličejová část má za následek i menší plochu čichové sliznice, lidé ani lidoopi proto nevynikají příliš dobrým čichem. Zato oči směřují kupředu a překrývající se zorná pole jim umožňují dokonalé prostorové vidění. Navíc stejně jako my a další opice vidí barevně. Díky dlouhým ohebným prstům a protistojnému palci mohou lidoopi přesně a jemně manipulovat s různými předměty; ve spojení s rozvinutým mozkem a inteligencí jsou proto schopni cílevědomě používat různé nástroje a pomůcky, což se dlouho považovalo za výsadu člověka a jeden ze znaků, jímž se od opic odlišuje. Navíc se ukázalo, že lidoopi nejen používají nástroje, ale jsou, stejně jako člověk, schopni učení - jakmile např. jeden šimpanz objeví nějakou pomůcku a způsob, jak s ní zacházet, brzy se to od něj naučí i zbytek tlupy a později už tuto naučenou schopnost přebírají i potomci. Najdeme i další podobnosti. Lidským maminkám se děťátko narodí po devíti měsících - stejně dlouho nosí své miminko i lidoopí samička. Lidská i lidoopí maminka se pak o bezmocná miminka musejí velmi dlouho starat. Několik let vychovávají své odrůstající potomky a učí je všem potřebným lidoopím (či lidským) dovednostem. Lidoopí maminky milují své děti stejně jako ty lidské, mezi lidoopy vznikají pevné přátelské vztahy, kamarádství "až za hrob". Ale lidoopi mají i ty nejhorší lidské vlastnosti - jsou to např. jedna z mála zvířat, která jsou schopna zabít svého druha, dokonce je u nich prokázána i infanticida - zabíjení mláďat dospělými zvířaty.

Dlouhá cesta k člověku

Společní předkové dnešních primátů, a tedy i lidoopů a lidí, se na Zemi objevili před 75 - 70 miliony let. Byli to drobní hmyzožravci, kteří se tak trochu podobali kříženci krtka, rejska a veverky, a přestože už uměli šplhat po stromech, zdaleka nepřipomínali dnešní opičí akrobaty. Ale trvalo ještě dlouhých 50 milionů let, než se tato stvoření proměnila v živočichy, kteří už opravdu vypadali a žili jako současné opice - evropští a asijští dryopitékové byli trochu podobní dnešním šimpanzům, stejně starý africký Proconsul zase svým vzhledem vzdáleně připomínal gibony. To byli pravděpodobně společní předkové všech současných i vyhynulých hominidů, a tedy i člověka. Brzy (v historii vývoje člověka je nějakých pět milionů let "brzy") se od hlavní vývojové větve oddělili giboni, kteří jsou tak našimi nejvzdálenějšími příbuznými. Následovali je orangutani a posléze i gorily. Nejdelší společnou linii předků má člověk se šimpanzi - ti se od větve vedoucí k lidem oddělili teprve před 1,5 milionem let. Jsou proto také lidem nejvíc podobní - jejich DNK (desoxyribonukleová kyselina - nositel genetické informace) je dokonce té lidské podobná natolik, že vědci považují šimpanze a bonoba za klíč k původu, evoluci a chování prvních lidí.

NEJSTARŠÍ ZNÁMÝ PRIMÁT

NEJSTARŠÍ ZNÁMÝ PRIMÁTPrvní primáti se vyvinuli z drobných hmyzožravců - obě skupiny se od sebe liší především stavbou chrupu: hmyzožravci, i ti současní, mají mnohem větší počet zubů. Dlouhou dobu vědci předpokládali, že centrem vývoje lidoopů a člověka je Afrika. Ale před několika lety byl v Číně nalezen úlomek spodní čelisti živočicha, který zde žil před 45 miliony let. Stavba jeho chrupu ho jednoznačně zařadila mezi primáty. Eosimias sinensis, jak ho vědci pojmenovali, je tedy dnes nejstarší známý předek všech současných opic, lidoopů i člověka.