Táta se mi směje
Ahoj Franto, ani se ti nedivím, že jsi na tátu naštvaný a musím ti přiznat, že právem. Jen ty sám víš, jakou bolest prožíváš. Možná už táta zapomněl, jak bolí věci v jedenácti letech, proto celou situaci zlehčuje. Až bude táta v klidu, můžeš mu to říct, věřím, že si svoje chování uvědomí. Jinak co se týká tvého smutku po rozchodu – nech mu volný průběh. Když budeš potřebovat plakat, plač, nenechávej nic v sobě. Bude dobré, když se budeš snažit být neustále něčím zaměstnaný. Choď s kamarády ven, do kina a podobně – alespoň tak přijdeš na jiné myšlenky. Vím, že tě to teď moc neuspokojí, ale věř, že nejlepší lék je čas. Držím ti palce. Mourrison