Ptáci s bachorem

Ptáci s bachorem
Sdílej
 
Když uvidíte ptáka, který neumí létat, zato obratně šplhá po větvích za pomoci drápů, jež mu vyrůstají z křídla, těžko uvěříte, že jste se neocitli v pravěku.

Tak nějak musel vypadat archeopteryx, který se teprve nesměle odvažoval vzlétnout a spíš dával přednost šplhání po větvích. Dnes na světě podobní "praptáci" nežijí, až na jedinou výjimku, která je věrně napodobuje - jihoamerického hoacina chocholatého. Proces trvající miliony let, proměnu přední šplhavé končetiny ve funkční křídlo vám názorně předvede v průběhu svého života - od okamžiku, kdy se vyklube z vajíčka, až do dospělosti.

Z pravěku do současnosti

Hoacinové žijí v malých společenstvích tvořených většinou rodičovským párem a jejich dospělými potomky, kteří pomáhají s výchovou mláďat. Obývají zarostlé břehy vod a svá hnízda stavějí zásadně na větvích přesahujících nad vodní hladinu. To má svůj důvod - mláďata v případě nebezpečí vyskáčou z hnízda do vody. Umějí totiž skvěle plavat a potápět se a ve vodě jsou před pozemními nepřáteli v bezpečí. Zpátky do hnízda pak vyšplhají po větvích. A tady jsme u toho archeopteryxe - příroda je pro šplhání vybavila dvěma drápky na každém křídle. Jakmile jim však doroste peří dospělých a mohou začít létat, o své drápky na křídlech přijdou. A nejen to - zapomenou i plavat a začnou se vodě vyhýbat!

Těžkopádní letci

Tím ovšem výčet zvláštností u hoacina nekončí. Ani dospělý jedinec není nějaký skvělý letec, spíš jen poskakuje a těžkopádně přeletuje z větve na větev. Uletět pár desítek metrů pro něj znamená vyčerpávající námahu. Nemá totiž hřeben hrudní kosti ani mohutné létací svaly, které by se na něj upínaly. Jejich místo zabírá obrovské vole, jehož váha tvoří celou čtvrtinu váhy hoacina. Vole je těžké dokonce i pro samotného ptáka, když odpočívá, opírá se proto hrudí o větev. Dělá to tak často, že se mu na hrudi v těchto místech vytvořil pevný mozol.

Opeřená kráva

Vole je pro hoaciny životně důležité, protože se živí mladými listy pobřežních rostlin, což představuje obrovské množství špatně stravitelné celulózy. Jsou proto vybaveni podobným trávicím systémem jako mají např. krávy - jen místo bachoru jim slouží zmíněné vole. V něm žijí symbiotické bakterie, které celulózu zkvašují a rozkládají. Na rozdíl od krav ale hoacin svou dávku potravy znovu nepřežvykuje, takže mu trávení trvá hodně dlouho - někdy až dva dny.

Hoacin při odpočinku opírá své těžké vole o větev, na které sedí •  shutterstock.com

Smraďoch

Kvasné procesy v útrobách hoacina se projevují i navenek - jsou notně cítit. A rozhodně se nejedná o libou vůni. Však také hoacinovi v mnoha jazycích přezdívají smrdutý pták... Pro něj to má ale jednu obrovskou výhodu, i když je tak velký (asi jako bažant), že by stačil k večeři početné rodině, nikdo ho pro potravu neloví, místní obyvatelé ho považují za nepoživatelného. Hoacinové jsou díky tomu dosud docela hojní - je to jeden z mála pralesních druhů, pro které člověk nepředstavuje přímé ohrožení. A protože pobřežní porosty a mangrovy, v nichž žije, jsou zemědělsky špatně využitelné, je i jeho životní prostředí zatím jen málo dotčené lidskou rukou.

Je to prapták?

Zoologové byli z hoacina dlouho zmatení, zpočátku se domnívali, že jde o tzv. živou zkamenělinu, přežívající pozůstatek (relikt) z dob, kdy se ptáci začínali vyvíjet a kdy žil archeopteryx. Další výzkumy ale jednoznačně prokázaly, že hoacin je docela "moderní" typ ptáka a svou neobvyklou tělesnou stavbu včetně mláděcích drápů na křídlech získal zpětně dalším vývojem. Také jeho zoologické zařazení nebylo snadné, vědci pro něj nakonec museli vytvořit samostatnou čeleď hoacinovití (Opisthocomidae) s jediným druhem, hoacinem chocholatým (Opisthocomus hoazin).

Klíčová slova:
archeopteryx, hoacin
 

Články odjinud