Je všeobecně známo, že hlavní orientační smysl netopýrů je sonar. Vysílají totiž ultrazvukové signály, které se odrážejí od okolních předmětů, a podle těchto odražených vln se dokonale orientují. A to i při lovu - pomocí odraženého ultrazvuku jsou schopni lovit i drobný hmyz přímo v letu. Svou kořist lokalizují naprosto přesně díky tomu, že vnímají odraz každým uchem zvlášť, slyší tedy prostorově. Podobně jako my vidíme každým okem trošku posunutý obraz a díky tomu prostorově vidíme.
Také materiál použítý na překážky byl různý, překážky byly ze světlého, matného a reflexního materiálu. Pokud netopýři používali k orientaci sonar, spolehlivě se vyhýbali všem typům materiálu. Ale za světla naráželi do překážek - nejčastěji do těch světlých, které byly nejméně viditelné, což potvrdilo předpoklad, že za světla dávají netopýři přednost zraku před sonarem.
Proč netopýři za určitých situací vypínají sonar a orientují se zrakem, přestože se na něj mohou spoléhat zdaleka méně, to vědci teprve začínají zkoumat. Zatím se zdá, že za to částečně mohou hormonální změny - netopýři se mnohem víc orientují zrakem na konci léta, kdy v jejich těle stoupá hladina hormonů, shromažďují se u svých zimovišť a začínají se pářit. V tu dobu nejen mění své stravovací návyky, ale také mnohem častěji narážejí do překážek. Možná se v rojícím se hejnu navzájem ruší, možná mají jiné důvody. Zatím je jisté jen to, že zrak začínají netopýři používat - byť ke své škodě - naráz, jakoby své smysly nějakým vypínačem v okamžiku, kdy je hladina hormonů v jejich těle nejvyšší, přepnuli.
