Černí kuřáci na dně Atlantiku

Černí kuřáci na dně Atlantiku
Sdílej
 
Mořské hlubiny skrývají neuvěřitelné světy, zcela nepodobné těm našim na zemském povrchu. Nejbizarnější z nich se nacházejí na místech, kde se stýkají zemské desky, žhavé magma vystupuje k povrchu a vzniká tu nová oceánská kůra.

Takovým místem je i Středoatlantský hřbet, který se táhne celým Atlantským oceánem od jihu k severu. Právě ten zkoumala mezinárodní oceánografická expedice na výzkumné lodi Celtic Explorer. V oblasti na sever od Azorských ostrovů vyslali dálkově ovládanou miniponorku na průzkum útesu spadajícího strmě do hlubin. Zpočátku byl útes pokryt slizem tvořeným množstvím bakterií, ale pak se objevil první chochol černého dýmu stoupajícího z hlubin. Ponorka má dosah 3000 m, a musela se ponořit téměř až na tuto hranici svých možností, aby na dně objevila celé pole "černých kuřáků". Podle množství sloupovitých "komínů" pojmenovali vědci nově objevené místo Moytirra - "Planina pilířů", což je jméno válečného pole z irské mytologie.

Nový objev má obrovský význam. Především vědecký, protože okolí "černých kuřáků" se doslova hemží neobvyklým životem. Tady, v drtivém tlaku, v absolutní tmě a vodě, která svou kyselostí a obsahem síry a sirných solí připomíná spíš ředěnou kyselinu sírovou a jejíž teplota se pohybuje od 60 do 400 °C, žije obrovské množství živočichů, kteří se těmto extrémním podmínkám dokonale přizpůsobili. Vědci nyní chtějí zkoumat tento život a srovnávat zdejší druhy živočichů s druhy od jiných černých kuřáků. Tyto oblasti jsou od sebe často značně vzdálené, a tak je zajímá, zda se v každé lokalitě vyvíjel život samostatně, nebo se tito specializovaní živočichové vyvinuli na jednom či několika málo místech a na všechna ostatní se odtud dokázali rozšířit. Mimo to jsou tyto vývěry bohatým zdrojem nerostů, včetně kovů, jako je železo, měď či zinek, jejichž zásoby pod mořským dnem jsou na rozdíl od těch na zemském povrchu takřka nevyčerpatelné.

Co jsou černí kuřáci

Nejde samozřejmě o žádné kuřáky žmoulající v puse cigaretu, doutník či dýmku. Jedná se o hlubokomořské hydrotermální vývěry - tedy něco na způsob horkých gejzírů, jaké tryskají v sopečných oblastech např. na Islandu či v Yellowstonském národním parku. Až na to, že se tyto gejzíry se nacházejí na mořském dně v hloubkách přes dva tisíce metrů. Stejně jako na zemském povrchu i tady se objevují ve vulkanicky aktivních oblastech. Voda, která proniká ke žhavému magmatu, se ohřívá až na 464 °C. K jejímu přehřátí může dojít díky obrovskému tlaku - ve 3000 m je to 300 atmosfér - zatímco na povrchu při 100 °C začíná vřít a měnit se z kapalného skupenství v plynné, tady při tomto tlaku má bod varu až při 407 °C. A čím hlouběji se vývěr nalézá, tím vyšší teplotu může voda mít. Takto přehřátá voda na své cestě puklinami oceánské kůry rozpouští horniny a sytí se minerálními látkami a sírou. Když se pak dostane k povrchu dna a pod tlakem vytryskne vzhůru, setkává se s chladnou hlubinnou vodou (ta má obvykle 2 °C), vzniklé sulfidy se vysrážejí a vytvářejí nad vývěrem černý oblak jemných krystalů. Část z nich se usazuje kolem ústí vývěru, z nich pak narůstá onen křivolaký "komín", který může být i několik desítek metrů vysoký.

Záhada mořského koníčka

Záhada mořského koníčka

Pro voko: Kouzla neživého světa

Pro voko: Kouzla neživého světa

Klíčová slova:
kuřák, ocean