Zatímco malou šedou myš pozná téměř každý, potkani a krysy většině lidí splývají. Zaměňují je mezi sebou navzájem, nebo je dokonce považují za jedno a totéž zvíře. A tak, když nedávno přišla do sousední redakce fotografie skupiny zvířat sedících na stromě, nastala veliká debata, co to vlastně je.
Záhadná fotografie
Na obrázku pořízeném ze značné vzdálenosti byly vidět jen nejasné zvířecí siluety ve větvích, z nichž nebylo možné zvíře určit. Někteří dotázaní odborníci se podivovali nad neobvyklým chováním potkanů a jen málokoho napadlo, že by třeba mohlo jít o krysy. Kdyby jen proto, že jsou původně stromovým druhem.
Ale lidé na ně zapomínají, protože u nás na konci středověku vyhynuly a nahradili je silnější a přizpůsobivější potkani. Až začátkem minulého století se s lodní dopravou z Hamburku na naše území krysy vrátily, ale žijí už jen v povodí Labe a Ohře na sever a severozápad od Prahy. A tady je možná klíč k oné záhadě - fotografie byla pořízena právě v této oblasti.
Krysa nebo potkan?
Rozdíly mezi krysou a potkanem jsou často na první pohled nezřetelné, pokud však vezmete v úvahu nejen vzhled, ale i chování a místo, kde se zvíře vyskytuje, dokážete docela přesně odhadnout, o který z těchto dvou druhů jde.
Potkan
větší – až 0,5 kg, 27 cm dlouhý
tvar těla - zavalitý
ocas – kratší než tělo
oko – menší
čenich – tupě zakončený
ucho – boltec menší, po přehnutí dopředu nepřekrývá oko
barva – světlejší, hnědošedá až béžovošedá
místa, kde žije – kanály, stoky, vlhká sklepení
chování – při vyplašení utíká směrem dolů, do úkrytů v podzemí
hnízda – budují rozsáhlé sítě podzemních chodeb a hnízdních nor
společenství – obrovské kolonie, často čítající až stovky jedinců, přísně organizovaná hierarchie (vztahy nadřízenosti a podřízenosti jednotlivých členů)
původní oblast výskytu – jihovýchodní až východní Asie, okolí vod a mokřadů, v Evropě se objevil v první polovině 16. století
Krysa
menší – až 0,25 kg, 23 cm dlouhá
tvar těla – štíhlejší, delší
ocas – delší než tělo
oko – větší
čenich – špičatý
ucho – boltec větší, po přehnutí dopředu překrývá oko
barva – tmavá, hnědočerná až černá
místa, kde žije – půdní prostory, suché stodoly, sýpky, dřevěné přístřešky
chování – při vyplašení utíká směrem vzhůru, ukrývá se mezi střešními trámy a krovy
hnízda – nehrabou nory, budují si vystlaná hnízda v dutinách stromů, v puklinách či v zákoutích střešních krovů
společenství – menší kolonie, maximálně desítky jedinců bez výrazné hierarchie
původní oblast výskytu – Indie, jižní až jihovýchodní Asie, stromový druh, v Evropě se objevila ještě před prvním stoletím našeho letopočtu
Krysy nosí smrt
Zmapovat postup a rozšíření krys a potkanů ve starověku a středověku můžeme poměrně přesně podle opakujících se epidemií jedné z nejobávanějších nemocí té doby – moru - proslulé černé smrti. Právě na krysách totiž parazituje blecha morová, která je přenašečem této nemoci. Když krysy z Evropy ve středověku zmizely a na jejich místo nastoupili potkani, vymizely i morové epidemie. Potkani – milovníci studených vlhkých podzemních prostor - totiž hostiteli blechy morové nejsou.
Pomocníci vědců
Přestože s nástupem potkanů vymizel mor, nedá se říct, že by potkani byli neškodní. I oni stejně jako myši šíří řadu smrtelných nemocí (leptospirózu, toxoplasmózu, tyfus), ty však málokdy propuknou ve velkém, aby se dalo mluvit o epidemii. Na druhou stranu se právě potkani a myši paradoxně zařadili mezi nejdůležitější pomocníky v boji proti nemocem. Obě tato zvířata se osvědčila jako laboratorní a za řadu let jejich „práce“ ve výzkumných a lékařských laboratořích dopomohla k vývoji celé řady humánních (tj. určených lidem) léků.
Průvodce prvních zemědělců
Soužití myší s lidmi má mnohem delší historii než soužití lidí s krysami a potkany: první myši, původně stepní zvířata ze severozápadní Afriky a střední Asie, se k lidem připojily už před osmi tisíci lety hned, jak se člověk usadil a začal v tzv. úrodném půlměsíci (oblast od Egypta po Mezopotámii) pěstovat obilí. Odtud se myši začaly šířit do dalších oblastí. Jejich postup dnes pomáhá zmapovat i moderní genetika.
Myši na dračích lodích
Zcela nedávno vědci zveřejnili studii, v níž srovnávali DNA myší z různých lokalit a došli k zajímavému výsledku. Myši v Norsku, domovské zemi Vikingů, mají stejný genetický vzorec jako myši v severní Anglii. Přes moře se mohly dostat jediným způsobem – se zásobami obilí v podpalubí dračích lodí v době, kdy Vikingové kolonizovali Anglii. Tento výsledek přiměl vědce k tomu, aby prostudovali genetické vzorce myší z dalších oblastí, které Vikingové osídlili. A teorie, že spolu s Vikingy se na nová území dostávaly i myši, se potvrdila. Genetické studie myší, tak mohou pomoci odhalit i část lidských dějin a postup osídlování nových oblastí světa.
