V dubnu letošního roku byl v německé oblasti Bad Berleburgu stržen plot 88 hektarové obory a nevelké stádo zubrů evropských (Bison bonasus) se dostalo na svobodu. Po čtyřech stech letech se tak poprvé objevil největší evropský divoký tur ve volné přírodě západní Evropy. A hned začátkem května přišla další radostná zpráva: Vůdčí samici Aranetě se narodilo mládě.
Rychlý zánik
Ještě ve středověku žili zubři prakticky v celé střední a východní Evropě. Civilizační tlak a nadměrný lov je postupně zatlačoval stále dál na východ. U nás a ve střední Evropě vyhynuli pravděpodobně začátkem 17. století, na přelomu 19. a 20. století už zbývali volně žijící zubři jen v Bělověžském pralese na hranicích Polska a Ruska. Jejich konec přinesla první světová válka a poslední volně žijící zubr byl zastřelen v roce 1919.
12 zakladatelů rodu
Ve volné přírodě byli zubři vyhubeni, naštěstí zbývalo několik desítek zvířat chovaných v zajetí. Konkrétně 54 jedinců, jak spočítala v roce 1923 Mezinárodní společnost na záchranu zubra. Toto číslo však zahrnovalo i zvířata přestárlá či telata. Rozmnožovat se mohlo pouhých 12 jedinců, kteří se stali prarodiči všech dnes žijících zubrů. Podle posledního sčítání z roku 2010 je jich už téměř 4 a půl tisíce.
Zubři pod drobnohledem
U nás se zatím zubři chovají jen v zoologických zahradách, v několika oborách a soukromých chovech. Na jejich vypouštění do volné přírody zatím nedošlo, reintrodukce (opětovné vypuštění vyhubeného zvířete na místo původního výskytu) není vždy snadná. Je to přirozené, od dob, kdy vyhubený druh v přírodě žil, se podmínky často dramaticky změnily. V posledních letech se proto mezinárodní tým vědců věnoval výzkumu zubrů zaměřenému na možnost jejich návratu do přírody. Sledovali jejich sociální chování, požadavky na skladbu vegetace, nároky na velikost území a zpětně i jejich vliv na krajinu a případné škody, které by mohli působit. Obsáhlé výsledky této studie nyní zveřejnili.
Nové poznatky
Jedním z nejdůležitějších poznatků je, že se zubři zdržují na místě, kam byli vypuštěni. Nehrozí tedy, že odejdou nebo se zatoulají k zalidněným oblastem, kde by mohli ohrožovat obyvatele či domácí zvířata. Navíc jsou velmi plaší a i tam, kde žijí v blízkosti lidí, se jim důsledně vyhýbají. Zajímavé je také zjištění, že nejsou čistě lesním druhem, jak jsme se dřív domnívali. Právě naopak, vyžadují mozaiku lesa, pastvin a luk. Dostatek prostoru k životu jim pak zajistí celistvé a minimálně osídlené území o rozloze alespoň 200 km2.
První „vlaštovka“
Oblastí, které vyhovují zmíněným podmínkám, u nás není mnoho. Vlastně jde hlavně o vojenské újezdy spravované státním podnikem Vojenské lesy a statky. Ty již také učinily první pokus: Vloni na jaře vypustily osmičlenné stádo do obory Židlov v bývalém újezdu Ralsko. Její rozloha je téměř 4 000 ha, takže zubři tam žijí stejně volně, jako kdyby ani nebyli za plotem. Do volné přírody se první zubři dostanou nejspíš už příští rok, na který se plánuje jejich vypuštění do Doupovských hor.
