Zlatá opička: Jak lvíček přežil svou smrt

Zlatá opička: Jak lvíček přežil svou smrt
Sdílej
 
Tohle zviřátko se málem ocitlo na seznamu vyhubených druhů. Jeho příběh je příběhem o úspěšném návratu do přírody.

 

 

Jihoamerická opička dostala podle nápadné hřívy jméno lvíček, druhové jméno zlatý mu dalo nádherné oranžovo-zlaté zbarvení. Jeho domovem je úzký pás tropických pralesů na atlantském pobřeží Brazílie, z nichž však dnes zbývají pouhé zlomky, necelých 2-5 % jejich původní rozlohy. Vykácení pralesů a nadměrný lov pro nelegální trh se zvířaty přivedly lvíčky zlaté (Leontopithecus rosalia) doslova na pokraj vyhubení – na konci 70. let minulého století zbývalo v přírodě posledních asi 150 jedinců roztroušených v izolovaných zbytcích původních souvislých lesů.

Zoo zasahují

Atraktivní lvíčkové zlatí vždycky patřili k oblíbeným chovancům nejen soukromých chovatelů, ale i zoologických zahrad. A v mnoha z nich se i úspěšně množili. Právě to umožnilo vznik projektu, jehož cílem byl návrat těchto malých opiček do jejich původního domova (reintrodukce). Do projektu se během 90. let zapojilo 140 zoologických zahrad z celého světa a do roku 2000 bylo do přírody vypuštěno téměř 160 lvíčků narozených v zajetí.

 

Soukromý život zlatých lvíčků

Soukromý život zlatých lvíčků

Stěhování rodin

Územím, které bylo zvoleno pro reintrodukci, se stala biosférická rezervace Poco das Antas v brazilském státě Rio de Janeiro, v níž se zachovaly největší plochy původního pralesa. Dalším rozsáhlým lesním celkem, který byl zvolen pro záchranu lvíčků, se stala rezervace Uniāo. Ta byla vybrána pro záchranný projekt nazývaný translokace. V doslovném překladu to znamená přemísťování. Konkrétně šlo o odchyt celých rodinných skupin lvíčků (celkem 42 lvíčků v šesti skupinách) z malých izolovaných lesních celků a jejich vypuštění do souvislého lesa v rezervaci Uniāo.    

Výhled do budoucnosti

V současné době žije asi 1600 lvíčků v přírodních rezervacích, které mají rozlohu přibližně 150 km2. Dalších téměř 500 jich žije v zajetí ve 150 zoologických zahradách celého světa. Ti slouží jako rezervní populace pro případ nějaké přírodní katastrofy (např. požáru lesa). Lvíčkové ale stále nemají vyhráno, jejich počet je ještě příliš malý, aby se populace dala označit za stabilní. Toho by ochranáři chtěli docílit do roku 2025. Tehdy by počet volně žijících lvíčků měl přesáhnout 2000 jedinců a rozloha chráněných lesních celků bude alespoň 250 km2

 

 

Kdo je lvíček

Lvíčkové jsou opravdu malé opičky, bez ocásku měří 15-25 cm a váží kolem 0,5 kg. Žijí v rodinných skupinách sestávajících z rodičovského páru a odrostlých potomků. Každá rodina si hájí teritorium o rozloze přibližně 40 ha. V pralese obývají střední patro s bohatým porostem epifytních bromélií a lián. Nálevky bromélií jim zajišťují stálý zdroj vody, hmyzu a drobných obratlovců, jimiž se vedle různých plodů živí. Liány jim zase v případě nebezpečí umožňují rychlý útěk do korun stromů. Na svém území má každá rodina několik nočních úkrytů v dutinách stromů, strážci rezervací pro ně navíc na vhodných místech vyvěšují budky podobné budkám, které u nás vyvěšujeme pro ptáky.

 

 

Čínští vědci "vytunili" opičky: Jsme blíž k dětem "na zakázku"?

Čínští vědci "vytunili" opičky: Jsme blíž k dětem "na zakázku"?

Postel pod nebesy: Vysoko v korunách stromů

Postel pod nebesy: Vysoko v korunách stromů

Jeskynní poloopice: Lemuři spí jako naši předkové

Jeskynní poloopice: Lemuři spí jako naši předkové

Klíčová slova:
opice
 

Články odjinud