Mnoho afrických kopytníků spásá trávu, jiní se živí listím či větvičkami nízkých keřů. O dost výš dosáhnou svým chobotem sloni, kteří se tak mohou popásat i v korunách stromů. Žirafy ale dosáhnou úplně nejvýš a mají tak koruny stromů jen samy pro sebe. A aby jim opravdu nikdo nekonkuroval, jsou vybavené mimořádně dlouhým tuhým jazykem a tuhými pysky, takže jsou schopné spásat i větvičky akácií, kterým se jiné druhy zvířat kvůli dlouhým ostrým trnům vyhýbají. Podívejte se.
Jako všichni býložravci jsou i žirafy lákavou kořistí velkých šelem, především lvů. Na dospělou žirafu si ale lvi troufnou jen málokdy a jen v případě, že mají velkou početní převahu. Ale slabé žirafí mládě nemá proti velkým a dobře sehraným šelmám velkou šanci. Naštěstí je tu jeho matka, která si s dotírajícími lvi poradí.
Samci kopytníků nemají snadný život – žijí harémovým způsobem (tj. jeden samec s několika samicemi), ale právo na samice a rozmnožování si většinou musí vybojovat. A i když nemají zuby a drápy, jsou jejich souboje mimořádně dramatické a často končí zmrzačením nebo dokonce smrtí protivníka. Ne nadarmo existuje přirovnání „Rvou se jako koně“. Ale stejně dobře bychom mohli říkat: „Rvou se jako žirafy“. Jen se podívejte:
A ještě jeden souboj, tentokrát pro silnější povahy. Komu je zvířat líto, měl by tuto ukázku přirozeného přírodního výběru nejsilnějších jedinců vynechat. Ostatně – i vítěz tohoto krutého souboje má dost a neodchází bez zranění.
