V minulém století byli téměř vyhubeni nadměrným lovem, ale díky přísné ochraně se jejich stavy opět zvedly, v současné době zoologové odhadují, že jich na území Severní Ameriky žije asi 6 milionů. Podobně jako naši bažanti jsou cennou lovnou zvěří.
V posledních letech ale dochází opět k jejich úbytku, tentokrát ale nejsou na vině lovci. Divocí krocani potřebují k životu určité lesní porosty, především dubové, protože hlavní součástí jejich jídelníčku jsou žaludy. Jenže lesních porostů ubývá, jednak je kácejí dřevaři kvůli produkci dřeva, farmáři a majitelé půdy zase kácením rozšiřují svá pole a pastviny.
Krocan divoký vytváří na území Severní Ameriky šest poddruhů, v určitých oblastech se některé z nich kříží. Mapka ukazuje rozšíření jednotlivých poddruhů a také místa, kde žijí kříženci.
A tady se můžete podívat, v jakém prostředí a jak divocí krocani žijí.
Jsou to mimořádně bojovní ptáci, souboje samců jsou známé, dochází k nim ale i v hejnu krůt, které bojují o postavení v hejnu.
Latinské jméno krocana, Meleagris gallopavo poukazuje na jeho podobnost s pávem – gallopavo lze totiž volně přeložit jako „slepicopáv“ (Gallus = kur, pavo = páv). Když se krocan předvádí před slepicemi, roztahuje široká ocasní pera, brousí křídly o zem a opravdu se natřásá úplně stejně, jako jeho vzdálený asijský příbuzný.
Více v ABC 25/26. Více o ptácích:
