Když nějaký živočišný druh vyhyne, bývá to definitivní. Jen výjimečně se stane, že v odlehlých oblastech přežije skrytá populace a zvíře je po čase „znovuobjeveno“. Ale že by vstalo z mrtvých? Tento zázrak nyní připravují vědci na Galapágách. Chtějí oživit dva vyhynulé poddruhy želvy sloní, želvu floreanskou (Chelonoidis nigra nigra) a abingdonskou (Ch. n. abingdonii).
Plavci z daleka
Galapágy dělí od nejbližší pevniny – Jižní Ameriky – přibližně 1000 km. Přesto právě odtud zanesl Humboldtův proud před asi 3 miliony lety první želvy na ostrovy Espaňola a San Cristobal. Z nich se postupně rozšířily na další ostrovy, přizpůsobily se různým podmínkám, a protože se vzájemně nenavštěvovaly, vytvořily až 15 odlišných poddruhů. Jsou tedy typickým dokladem evoluční teorie Charlese Darwina.
Pět vyhynulých
Dodnes nejsou vědci jednotní v názoru, kolik poddruhů sloních želv skutečně existovalo. Jen jedno je jisté: Minimálně čtyři jsou vyhubené a za jejich vědecký popis vděčíme muzejním exponátům. Za pátý vyhubený poddruh je považována želva abingdonská. Jejím posledním příslušníkem byl samec známý jako Osamělý George, objevený roku 1971. V roce 2012 uhynul, aniž by po sobě zanechal potomky.
Tajemství Isabely
Nejasnosti v poddruzích zavinilo to, že je vědci určovali jen podle vnějších znaků. V posledních letech proto začali studovat i DNA želv z různých ostrovů i lokalit. A to přineslo řadu překvapení. Největší z nich čekalo v nejsevernějším cípu ostrova Isabela. Na svazích sopky Wolf vědci objevili takový mix genů, že málem začali pochybovat o platnosti Darwinovy vývojové teorie.
Želvy přes palubu
Naštěstí nebude nutné přírodovědné učebnice přepisovat. Zmatek zavinili námořníci, kteří v 17. až 19. století u ostrovů s oblibou doplňovali zásoby. Želvy jim sloužily jako živé konzervy, a tak je hromadně nakládali na palubu. Jenže když loď vyplula na moře, byla často přetížená a nadbytečné želvy letěly přes palubu. Ty, které měly štěstí, se zachránily na nejbližším možném místě – na severozápadním cípu ostrova Isabela. Právě tam, kde se zvedá sopka Wolf.
Odpověď z muzea
Srovnání DNA želv z Wolfu se želvami z jiných ostrovů způsobilo vědcům šok – až sto z nich se nepodobalo žádnému z žijících poddruhů. Teprve když odebrali vzorky z muzejních exemplářů, našli, co hledali: Přes 80 jedinců bylo takřka shodných s poddruhem z ostrova Floreana, který vyhynul před 150 lety! Dalších 17 nese až 80 % genů Osamělého George. Až tak osamělý tedy nebyl, někde na úbočí Wolfu se ještě dnes toulají jeho bratranci a sestřenice.
Úspěšná expedice
V prosinci loňského roku se proto na sopku Wolf vydal tým vědců. V neschůdném terénu zarostlém trním a kaktusy hledali želvy, které by mohly být příbuzné s vyhynulými poddruhy. Dvaatřicet vybraných pak přemístili do odchovné stanice na ostrově Santa Cruz. Některé z nich mají blízko k želvě abingdonské a Osamělému Georgeovi, další patří k floreanskému poddruhu.
Stoleté čekání
Odchov želv sloních je běh na dlouhou trať. Chovatelé dovedou urychlit jejich líhnutí a nastavením teploty ovlivnit i pohlaví (při vyšších teplotách se líhnou samičky). Dospívání ale neovlivní – želvy se budou rozmnožovat nejdřív za 25 let. Vzkříšení želvy abingdonské a floreanské se tak dnešní chovatelé nedočkají. První výsledky zpětného křížení, které by mělo zcela nebo téměř zcela vyloučit geny jiných poddruhů, se dají očekávat nejdříve za sto let.
Více o želvách:
