Bůh Šiva má v hinduistickém náboženství roli ničitele vesmíru. Také má rád zvířata a jezdí na mohutném bílém býkovi. Možná by mu zalichotilo, že po něm vědci pojmenovali největšího přežvýkavce, jaký kdy zřejmě chodil po zemi. Sivatherium giganteum (Sivatherium znamená Šivovo zvíře) žilo před 2,6 milionu let na úpatí Himálají. Objeveno, popsáno a zařazeno bylo už v roce 1836, jenže špatně.
Přerostlý los
Z Šivova zvířete se našla dobře zachovaná lebka s parožím a některé kosti. Byly neobvykle robustní. Dvojice britských paleontologů, která druh popsala, proto určila, že Sivatherium tvořilo jakýsi mezičlánek mezi moderními přežvýkavci a „tlustokožci“ jako jsou sloni, tapíři a nosorožci (tehdy byly chybějící články v módě). Mohutné parohy mu vysloužily rekonstrukci v podobě obrovského losa s tlustým krkem. Při odhadu jeho hmotnosti se vědci docela odvázali – podle nich se Sivatherium mohlo srovnávat s africkými slony, kteří váží i víc než 6,5 tuny.
Rohy rozhodly
Snad jediné, co bylo na této původní rekonstrukci správně, jsou mohutné parohy. Mnohem lépe se trefil jeden francouzský paleontolog, který už v 19. století Sivatherium zařadil mezi žirafy. Jeho teorie ale byla přijata mnohem později – teprve poté, co se zjistilo, že parohy sivatheria tvořila kost potažená kůží. Stejné růžky totiž mají i žirafy. Sivatherium mělo dva páry těchto ozdob (a také úctyhodných zbraní): Dvojici mrňavých růžků nad očima a pár mohutných lopatovitých parohů, které vyrůstaly za ušima.
Žirafy bez krku
Čeleď žirafovití se od ostatních sudokopytníků oddělila docela pozdě, asi před 25 miliony lety. Primitivní formy měly krátký krk, který se u některých z nich postupně prodlužoval spolu s končetinami. Vrcholem tohoto vývojového směru je současná žirafa (Giraffa camelopardalis), která spásá vrcholky stromů v afrických savanách. Další vývojový směr představuje právě Sivatherium giganteum a jeho příbuzní – masivní zvířata s relativně krátkým krkem, mohutnými kostmi končetin a rozložitým parožím u samců.
Počítačové modelování
Jak Šivovo zvíře skutečně vypadalo, ukázala počítačová rekonstrukce kostry, kterou letos zveřejnili britští vědci. Nejprve vytvořili trojrozměrné modely 26 fosilních kostí sivatheria a poskládali je dohromady. Výsledná kostra měla velké „díry“ – chyběla například většina hrudních obratlů, žebra a pánev. Naštěstí jsou si právě tyto části těla u všech známých příslušníků čeledi žirafovití velice podobné. Vědci si je tedy mohli dovolit vzít z modelu žirafího trupu, upravit jejich velikost a „napasovat“ na kostru sivatheria.
Největší žvýkal
Jakmile měli model kostry hotový, mohli se vědci pustit do výpočtů hmotnosti zvířete. Dospělé Sivatherium podle nich vážilo asi 1250 kg. Pokud šlo o samce, mohly mu pár kilogramů přidat mohutné parohy. Je také pravděpodobné (a jedna zvláště mohutná fosilní kost to dokládá) že existovali i větší jedinci, kteří vážili možná až tři tuny. I tak je jasné, že na sloní váhovou kategorii Šivovo zvíře nemělo. Zato bylo největším přežvýkavcem všech dob. Žirafy totiž dosahují průměrné váhy kolem 1000 kg. Podobně jsou na tom také indičtí gauři (Bos gaurus), považovaní za největší žijící tury.
Více o pravěkých zvířatech:
