Neopatrnost a nešikovnost se někdy může vyplatit. Ve výzkumu oceánských ryb mečounů se to stalo dokonce dvakrát. Prvním šťastným nešikou byl vědec, který přenášel mečouní lebku a narazil s ní do futra dveří. Meč se odlomil od lebky a odkryl zeslabené kosti a pod nimi dutinu. O pár let později pak jiný vědec upustil rozsvícenou žárovku na hlavu mečouna, kterou právě studoval. A rozsvítilo se i jemu.
Podvodní šermíř
Mečoun obecný (Xiphias gladius) si své jméno zaslouží – z hlavy mu vybíhá dlouhý horizontálně zploštělý rypec (rostrum), který skutečně vypadá jako středověký meč s ostrým hrotem a oboustranným ostřím. A mečoun s ním i obdobně zachází: V hejnu ryb jím šermuje ze strany na stranu a doslova je "kosí". Omračuje je, a protože nemá zuby, ty větší mečem seká na menší kusy. Omráčené a naporcované ryby pak snadno spolyká.
Nejrychlejší plavec ze všech
Dlouhý úzký meč ale mečounům neslouží jen k lovu. Při plavání jim pomáhá rozrážet vodu podobně jako úzká příď lodím. Spolu s hydrodynamickým tvarem těla to vědci dlouho považovali za hlavní příčinu úžasných plaveckých schopností mečounů. Byla jim naměřena okamžitá rychlost 130 km/hod., takže jsou považováni za nejrychlejší ryby na světě. Jenže výše zmíněné příhody a následné výzkumy ukázaly, že meč se na rychlosti mečounů podílí ještě jinak.
Neviditelná síť
V dutině při základně meče (kterou odhalila kolize s dveřními futry) se ukrývají žlázy produkující olejovitou látku. Až donedávna se vědci domnívali, že souvisejí s čichem mečouna. Osvětlit (a to doslova) jejich pravý význam pomohla až další nehoda, kdy na hlavu mečouna spadla rozsvícená žárovka a rozhraní hlavy a meče prosvítila. Tím se zviditelnila síť jemných kanálků vedoucích od tukových žláz k nepatrným otvůrkům na povrchu pokožky. A z otvůrků začal vytékat tuk zahřátý žárovkou.
Teplokrevná ryba
Několik laboratorních pokusů pak potvrdilo propojení tukových žláz s povrchem hlavy a vliv tepla na vytékání tuku. Ten se nejspíš uplatňuje ve chvíli, kdy mečoun zrychluje. I když patří jako všechny ryby mezi tzv. studenokrevné živočichy, je jedním z mála druhů, které dovedou za pomoci zvláštních svalů za očima aktivně zvyšovat svou tělesnou teplotu. A to až o 15 oC proti okolnímu prostředí. Právě toto teplo nejspíš uvolňuje tuk ze žláz, který pak vytéká ven.
Klouzání vodou
Tuk zřejmě vytvoří na povrchu meče a hlavy tenký film, který odpuzuje vodu. Spolu s jemnými zoubky na kůži, které omezují turbulenci vody, tak snižuje tření až o 20 %. Mečouni proto hladce klouzají vodou, která jim neklade téměř žádný odpor. Vědci svůj objev zveřejnili už nyní, ale připouštějí, že zatím jde z velké části o předpoklady. Funkci tukových žláz bude ještě nutné prostudovat. Alespoň na počítačových modelech, protože studium samotářských mečounů ve volném moři je prakticky nemožné.
Ryby s "mečem"
Nápadně prodlouženou horní čelist nemá jen mečoun obecný, jediný zástupce čeledi mečounovitých. Dlouhým a ostrým rypcem jsou vybaveny i ryby z čeledi plachetníkových, do níž kromě samotného plachetníka patří i několik druhů marlinů. Jejich rypec je kratší než u mečounů a má okrouhlý průřez – spíš než meč připomíná oštěp. Dlouhým rypcem je vybavena i jedna skupina rejnoků – pilouni. Jejich plochý "meč" nemá ostrý hrot, zato je po stranách opatřen zuby.
