Ve městech a v oblastech s hustou silniční sítí se divoká zvířata potýkají se řadou problémů. A nejsou to jen střety s auty nebo prostředí znečištěné chemikáliemi a světelným smogem. Hustá doprava je zdrojem zvukového znečištění.
Noční lovci
Hluk ohrožuje především netopýry a sovy, kteří se při lovu orientují sluchem. Přesto se zástupci obou skupin zabydlují ve městech nebo v blízkosti silnic. Nedávno vědci začali zjišťovat, jaký vliv na ně hluk vlastně má. První výzkum se věnoval netopýrům. Nyní na něj navázal další, zaměřený na to, jak hluk ovlivňuje loveckou úspěšnost sov.
Vidí ušima
Sovy mají velké ušní otvory skryté v peří po stranách hlavy. Ty jsou vůči sobě nepatrně výškově posunuty, každé ucho je jinak vysoko. Díky tomu je sova schopná prostorově slyšet šustění myši či hraboše v podrostu. Kořist slyší ve všech směrech a její tichý útok je pak naprosto přesný.
Laboratoř v terénu
Vědci připravili experiment v terénu. Zvolili zimoviště dvou druhů, kalouse ušatého a pustovky. Sovy se na nich shromažďují ve větším počtu a za normálních okolností je tu ticho. Vědci sovám přehrávali zvuky, které napodobovaly šustění myší v trávě. Ty pak přehlušovali zvuky dopravního ruchu o různé intenzitě a sledovali, jak budou sovy lovit domnělou kořist.
Ohlušení kalousové
Výsledky byly horší, než čekali. Už hluk o intenzitě 40 dB, což odpovídá tiché rezidenční čtvrti, snížil úspěšnost sovích útoků o 17 %. Hluk 80 dB, jaký slyšíme třeba v jedoucím vlaku, sovy zmátl natolik, že neuspěly v 89 % útoků! Překvapivá byla i vzdálenost, na jakou hluk lov ovlivňuje. Zatímco netopýrům stačilo poodlétnout 50 m od jeho zdroje, sovám kazí lov až do vzdálenosti 120 metrů.
Narušená rovnováha
Důvody, proč jsou sovy v hlučném prostředí tak neúspěšné, mohou být dva: Hluk buď přehlušuje tiché šelestění hlodavců, nebo sovy rozptyluje a odvádí jejich pozornost od zvuků vydávaných kořistí. Ať už je to jakkoli, v konečném důsledku může mít hluk dalekosáhlý dopad: Sovy se z prostředí, kde nic neuloví, přesunou jinam. Tím se naruší rovnováha mezi predátory a kořistí a následně celý ekosystém.
Sovy v našich městech
Z deseti druhů sov, které u nás žijí, se tři zabydlely i ve městech. Spatřit je ale není vůbec snadné: Den tráví v úkrytu nebo vysoko v koruně stromu a teprve za tmy vyletují na lov drobných hlodavců a hmyzožravců.
Kalous ušatý
(Asio otus) obývá prakticky celou severní polokouli, u nás je druhou nejběžnější sovou. Žije na okrajích lesů nebo v oblastech s roztroušenou zelení. Nevyhýbá se ani velkým městům, v nichž se zdržuje v parcích a zahradách. Hnízdí v opuštěných hnízdech dravců a krkavcovitých ptáků.
Puštík obecný
(Strix aluco) je naší vůbec nejběžnější sovou. Žije i ve velkých městech se starými parky a zahradami. Jen tam totiž nachází vhodné stromové dutiny, v nichž hnízdí. Nepohrdne ani speciální budkou pro sovy.
Sova pálená
(Tyto alba) obývá hlavně lidská sídla, kde hnízdí ve věžích kostelů a v podkroví budov. Stejně jako kalous je celosvětově rozšířenou sovou, ale v posledních desetiletích její počty v Evropě klesají. Za jednu z hlavních příčin přitom vědci považují nárůst silniční dopravy, kde mnoho sov hyne po střetu s autem.
