Veverčí navigace: Slunce místo kompasu

Veverčí navigace: Slunce místo kompasu
Sdílej
 
Veverky kapské dovedou to, co umí jen málokterý táborník: Při pohybu v terénu se perfektně orientují jen podle slunce, které používají jako kompas.

 

Domovem jihoafrických veverek kapských (Xerus inauris) jsou suché savany a pouště. A ty neoplývají nadbytkem potravy. Zemní veverky se proto naučily s ní hospodařit. Když najdou jídlo navíc, schovají si jej a snědí později. Na tom by nebylo nic divného, na horší časy si potravu ukrývají i naše veverky a spousta dalších živočichů. Když chtějí potravu vybrat, bezpečně svou skrýš najdou podle viditelných orientačních bodů – stromů, keřů či jiných nápadných prvků v jejím nejbližším okolí.

Sluneční teorie

Jenže v poušti, která je domovem veverek kapských, moc podobných orientačních bodů není. Jak se tedy dokážou k ukryté potravě vrátit? Vědce napadlo, že by se veverky mohly při volbě úkrytu orientovat podle slunce. To je v jihoafrických pouštích snad jediným všudypřítomným orientačním bodem, svítí takřka neustále. A rozhodli se svou teorii prověřit experimentem.

Veverky: Šťastné vyvolené

Pro své pokusy vědci zvolili veverčí kolonii v poušti Kalahari, kde jsou divoké veverky zvyklé na to, že je lidé okukují. Nemají z nich strach a nechají je přijít docela blízko. Aby od sebe vzájemně rozeznali jedince, které chtěli sledovat, označili je barevnou skvrnou (použili na to černou barvu na vlasy). Těmto vyvoleným veverkám pak nabízeli neoloupané burské oříšky.

Okem i kamerou

Veverčí společenství může mít víc než 30 členů. Mezi nimi se vždycky najdou jedinci, kteří by obdarovaným veverkám potravu rádi ukradli. Ty si proto honem běžely získané oříšky ukrýt. Vědci veverky obdarovávali v různých denních dobách a sledovali směr, kterým potravu odnášely. K úkrytu pak umístili kameru, která zaznamenala okamžik, kdy si majitelka přišla oříšek vyzvednout. Ukázalo se, že ani směr, ani čas výběru skrýše není náhodný.

Za sluncem

Výchozím bodem, z něhož veverky vyrážely k úkrytu, byla jejich domovská nora. Ta byla jakýmsi středem kružnice, jejíž poloměr tvořila vzdálenost, ve které svou potravu ukrývaly. Ke kružnici běžely rovně a jejich trasa svírala určitý úhel se směrem ke slunci. Podle jeho výšky nad obzorem se pak veverky orientovaly při následném hledání ukryté potravy. Tu si totiž ze skrýše vybíraly téměř na minutu přesně po 24 hodinách – tedy v okamžiku, kdy slunce stálo na obloze stejně vysoko a ony mohly dodržet stejný úhel jako při jejím ukrývání.

Předčasný výběr

Občas hrozilo, že ukrytou potravu objeví jiná veverka ze společenství a oříšek ukradne. Čím početnější společenství, tím víc se o svou zásobu veverky bály. V takovém případě se rozhodly vybrat ji z úkrytu předčasně. Ale i tehdy volily určitý okamžik - ke skrýši se vydaly ve chvíli, kdy slunce stálo stejně vysoko, ale zrcadlově obráceně (na opačné straně pomyslné spojnice sever-jih). Veverka tedy přesně odhadla správný úhel, který ji dovedl k ukryté potravě.  

 

Jedovatá kořist orangutanů: Kopance do outloňů

Jedovatá kořist orangutanů: Kopance do outloňů

Píseční koně: Potrava přichází z moře

Píseční koně: Potrava přichází z moře

Opičí listožrouti: VŠECKO přijde vhod

Opičí listožrouti: VŠECKO přijde vhod

Hnusný hmyz: Slepý lovec netopýrů si oběti nevybírá

Hnusný hmyz: Slepý lovec netopýrů si oběti nevybírá

Klíčová slova:
veverka, veverka kapská, zvíře, poušť