Korálové útesy: Umírající podmořská města

Korálové útesy: Umírající podmořská města
Sdílej
 
Korály blednou a pomalu umírají. A s nimi odchází jedinečný a nenahraditelný svět podmořských útesů.

 

Korálový útes je dílo prastarých nepatrných tvorečků – několik milimetrů velkých žahavců příbuzných medúzám, sasankám nebo našim nezmarům. Ti nejstarší se na Zemi objevili před více než 500 miliony lety. O sto milionů let později začali svá měkká tělíčka ukrývat ve schránkách z uhličitanu vápenatého. Před asi 250 miliony lety už své schránky spojovali do kolonií a vytvářeli obrovské stavby, jakési podmořské mrakodrapy obývané miliony drobných polypů.

Největší a nejstarší útesy

Současné korálové útesy jsou považované za největší dílo vytvořené živými organismy na Zemi. A také nejstarší - tak monumentální stavba nevznikne za týden či rok. V závislosti na druhu korálů povyroste útes o jeden centimetr až metr za rok! Trvá tedy téměř 10 tisíc let, než vznikne dostatečně velký životaschopný korálový útes. Ty největší jsou staré nejméně 25-50 milionů let.

Pár klipek okatých (Chaetodon ocellatus) a sapínů hnědožlutých (Stegastes planifrons), za nimi rohovitka Venušina (Gorgonia fl abellum), přezdívaná Venušin vějíř

Podmořský prales

Většina korálových útesů se vyskytuje v mělkých teplých vodách všech oceánů a zdaleka nejsou jen domovem korálů. Právě naopak, patří k nejdůležitějším ekosystémům na světě: Skýtají potravu, úkryty či místa k rozmnožování až osmi milionům druhů mořských živočichů (z nichž většina ještě není ani popsána). Je to tedy ekosystém srovnatelný nebo dokonce bohatší než tropické pralesy.

Nebezpečné El Niňo

Jenže v posledních desetiletích tento důležitý mořský ekosystém mizí. Korály ztrácejí barvu a umírají. V loňském roce zaznamenali vědci vůbec nejmasivnější vymírání v posledních letech. Příčinou byl mimořádně silný klimatický jev El Niňo, nejsilnější za posledních 20 let. V jeho důsledku se zvyšuje teplota vody v oceánech. Výkyvy dešťových cyklů způsobují změnu kyselosti a obsahu solí ve vodě, někdy dokonce i pokles vodní hladiny. A korály na tyto změny reagují vyblednutím.

Koráli se ze svých schránek vynořují hlavně v noci

Výhodná spolupráce

Samotní koráli ve skutečnosti barevní nejsou. Za jejich zářivé barvy mohou jednobuněčné řasy zooxantely, které žijí uvnitř jejich těl. Je to výhodné pro oba druhy: Řasa nachází v těle korálu bezpečný úkryt. Korál od ní na oplátku dostává produkty fotosyntézy, z nichž buduje své tělo a schránky. Na řase je téměř úplně závislý – až 90 % potravy získává právě od ní.

Řasy ve vyhnanství

Zooxantely jsou ale mimořádně vnímavé vůči podmínkám okolního prostředí – pocítí i docela malé zvýšení teploty nebo zhoršení kvality vody. To způsobí, že řasa začne produkovat místo živin jedovaté látky a korál ji ze svého těla vypudí. Spolu s ní ztratí nejen zářivou barvu, ale také svého živitele a začne trpět hladem. Pokud tato situace trvá déle, vybledlí a vyhladovělí koráli nakonec umírají. A vzhledem k "rychlosti" růstu útesu a množství živočichů na útesu závislých jsou to téměř nenahraditelné ztráty.


Vybledlí koráli krátce poté, co přišli o své řasy

Hrozby pro korály

Korálové útesy neohrožují jen přirozené jevy (El Niňo, zemětřesení, sopečná činnost, hurikány apod.).

Další zdrojem ohrožení je nevhodný a nadměrný rybolov. Úbytek nebo vyhubení klíčových druhů ryb vede k nerovnováze celého ekosystému. Lov vlečnými sítěmi ničí útesy i mechanicky.

K mechanickému ničení útesů také přispívají rekreační potápěči v turistických oblastech.

Velkým nepřítelem jsou i produkty civilizace – odpadní vody, chemické znečištění pobřežních vod, kyselé deště a splachování odlesněné nebo zemědělsky obhospodařované půdy na pobřeží.


Těžká záchrana korálových útesů

Odumřelý nebo dokonce zničený útes nelze jen tak obnovit. Přesto přírodovědci už celé roky hledají způsoby, jak korálům pomoci.

Proti přírodním vlivům, jako je El Niňo, zemětřesení a následné tsunami či prudké vlnobití v bouřích, které útesy rozbíjejí či zanášejí vrstvami písku a bahna, je boj těžký. A tak se alespoň snaží o omezení škodlivých vlivů lidské činnosti - především znečišťování moří a nevhodného hospodaření v pobřežních zónách.

Umělý betonový útes slouží jako vlnolam a úkryt pro ryby

Náhradní skály

Vědci a potápěči si už dávno všimli, že staré lodní vraky, pokud neleží v příliš velkých hloubkách, začnou obrůstat řasami a přitahovat drobné živočichy a ryby. Časem vznikne prostředí podobné přirozeným útesům, na nichž se mohou usadit larvy korálů. Jsou totiž volně plovoucí, a když začnou dospívat, hledají místo, kde by se usadily. Potopená loď je docela dobrá náhrada pevného skaliska. To také byla inspirace pro první pokusy s tvorbou umělých útesů. Na vhodných místech vědci shazovali do vody vyřazenou těžkou a vojenskou techniku, uměle potápěli vraky lodí nebo vytvářeli pod hladinou hromady z vyřazených pneumatik.

Vlnolamy

Tento způsob však nadělal víc škody než užitku. Umělé struktury přitahují takové druhy živočichů, které rozvracejí ekosystém přirozených útesů v okolí. Z mnoha se navíc uvolňovaly škodlivé látky, které zánik korálů urychlovaly. Přesto jej nelze zcela zavrhnout. Korálové útesy totiž mimo jiné chrání pobřeží - snižují příbojové vlny, omezují jeho erozi a chrání tak útesy před zanášením splaveným materiálem. A k tomu jsou umělé útesy docela vhodné. Jen se dnes budují ze speciálního (takzvaně moři přátelského) betonu.

Biorock – kovová konstrukce pokrytá vysráženým vápencem tvoří základ nového útesu

Umělý odchov

Souběžně probíhají další experimenty. V laboratořích a mořských akváriích se vědci pokoušejí o umělý chov korálů, které by rozmnožovali a následně "vysazovali" na vhodná místa do přírody. Podobně jako lesníci sázejí les. Úspěšnost zatím není moc velká. Nedaří se ani pokusy vyšlechtit druhy korálů, které by byly odolnější vůči zvýšené teplotě a znečištění vody. 

Bioskála

Nejlepší výsledky má v posledních letech takzvaný biorock - kovová konstrukce z armovacího železa nebo drátěného pletiva zakotvená u dna. Do ní se ze solárních panelů na hladině přivádí proud o napětí 2-4 V. Elektrolytická reakce způsobí, že se na kovových tyčích srážejí krystaly uhličitanu vápenatého a hydroxidu hořečnatého z mořské vody. Za pár dní kov pod těmito minerály zmizí a vápencová struktura začne přitahovat různé živočichy. Potápěči pak na ni z nejbližšího přírodního útesu přenesou úlomky živých korálů. Ti se uchytí a začnou rychle růst – obvykle třikrát až pětkrát rychleji než normálně.

Elektřina léčí

Biorock je pro korály velkou nadějí. Pokusy ukázaly, že ve slabém elektrickém poli jsou koráli zdravější a odolnější vůči zhoršeným podmínkám, rychleji rostou a také se lépe rozmnožují. Elektrické pole také omezuje růst řas. Když vědci pokusně proud vypnuli, nejenže se na útesu přestaly srážet a hromadit minerály, také začal rychle zarůstat řasami. Po opětovném zapnutí proudu se ale koráli brzy vzpamatovali a pokračovali v jeho stavbě. 

 

Korály z 3D tiskáren: Vytiskneme si pobřeží?

Korály z 3D tiskáren: Vytiskneme si pobřeží?

Pruhovaní vetřelci: Biologové ve válce s rybami

Pruhovaní vetřelci: Biologové ve válce s rybami

Podivuhodná místa: Rumunský vodopád Bigar

Podivuhodná místa: Rumunský vodopád Bigar

Neviditelná voda: Oceány v hlubinách země

Neviditelná voda: Oceány v hlubinách země

Ecocapsule: Bydlení v domku budoucnosti

Ecocapsule: Bydlení v domku budoucnosti