Že globální oteplování ohrožuje severská zvířata, už se ví dlouho. Ale zatímco třeba mrože či lední medvědy ohrožuje úbytek ledu, rosomáci mohou mít problém se sněhem. Ten je pro ně životně důležitý: Ve sněhových závějích si budují doupata, sníh jim slouží jako mrazák pro uchovávání potravy na horší časy. A také je zvýhodňuje při lovu - k pohybu v závějích jsou vybaveni lépe než jejich kořist.
Málo ohrožený rosomák?
V Červeném seznamu jsou rosomáci vedeni v té nejmírnější kategorii – jako téměř ohrožení. Důvodem je jejich obrovský areál výskytu: polární a subpolární oblasti Severní Ameriky, Evropy a Asie. Je velice nepravděpodobné, že se v celé této oblasti všichni najednou dostanou do existenčních problémů nebo rovnou vyhynou. Kanadští vědci se však s tímto zařazením nespokojili a rozhodli se zjistit, zda oteplování a úbytek sněhu rosomáky neohrožuje víc, než se dosud domnívali.
Sněžná miminka
V loňském roce zahájili rozsáhlý výzkum, jehož přeběžné výsledky nyní zveřejnili. Vůbec poprvé se zabývá množstvím sněhu a rychlostí jeho jarního tání, které má zásadní vliv na úspěšnost rozmnožování rosomáků. Samice si v zimě budují ve sněhu doupata, v nichž přivádějí na svět mláďata. Ta se rodí slepá a bezbranná a na rozdíl od dospělých zvířat jsou úplně bílá. Doupě ve sněhu jim poskytuje bezpečný teplý úkryt až do doby, kdy povyrostou a mohou následovat svou matku do světa.
Nebezpečné tání
Pokud sníh roztaje příliš brzy, mláďata se ocitnou bez ochrany a mnohá podlehnou predátorům nebo nepřízni počasí. Problémem může být i nedostatek potravy – v období, kdy je pro ně lov obtížnější, samice přijdou o ve sněhu zmražené zásoby. Kdy roztávají poslední zbytky sněhu, které poskytují mláďatům ochranu, dosud vědci odhadovali jen na základě satelitních snímků. Tento odhad je ale poměrně hrubý, proto se rozhodli použít přesnější metodu.
Vrtulník v akci
Vytipovali několik lokalit, o kterých z dřívějších pozorování věděli, že jde o domovská teritoria samic, v nichž si každoročně budují svá doupata. V pravidelných intervalech je pak kontrolovali až do konce května, kdy jsou mláďata schopna doupě opustit. K monitorování rozlohy sněhové pokrývky chránící rosomáčí doupata využili snímky z nízko přeletujících vrtulníků.
Chladněji v horách
K výzkumu vědci zvolili dva odlišné biotopy - lokality ve větších nadmořských výškách ve Skalistých horách a arktickou tundru v severozápadní Aljašce. Ukázalo se, že do konce května se malé, roztroušené zbytky sněhu udržely na většině sledovaných míst. Rychleji přitom tály v níže položené tundře než v horách. Podstatné ale bylo, že zůstaly na všech místech, kde měly samice svá doupata s mláďaty. Na první pohled se tedy zdá, že oteplování rosomáky bezprostředně neohrožuje.
Dlouhodobé sledování
Sledování jarní sněhové pokrývky z vrtulníku je poměrně snadné a přesné. Vědci je proto chtějí opakovat je i v následujících letech, aby se do závěrečných výsledků studie daly zahrnout meziroční změny v rychlosti tání a úbytek míst, kde sníh zůstává dostatečně dlouho. Podle toho pak bude možné přesněji stanovit stupeň ohrožení rosomáků a také chránit místa, která budou i v budoucnu vhodná k jejich rozmnožování.
Jak přežít na severu
Rosomák (Gulo gulo) je největší suchozemskou lasicovitou šelmou, vzrostlý samec váží až 30 kg. Vytváří dva zřetelné poddruhy – eurasijský (G. g. gulo) a severoamerický (G. g. luscus). K životu v severských podmínkách je vybaven dlouhou hustou srstí, mimořádně široké tlapy mu slouží jako sněžnice a díky jemnému čichu dokáže najít i uhynulá zvířata pohřbená pod sněhovou lavinou. Silnými čelistmi se specializovanými stoličkami je schopen drtit kosti a zpracovávat na kámen zmrzlé maso. Je proslulý svou odvahou a zuřivostí – při obraně potravy zaútočí i na medvěda či vlka. Když se zakousne své oběti do hrdla, už ji nepustí – byl zaznamenán případ, kdy rosomák takto zabil ledního medvěda!
