Jaguár americký (Panthera onca) je největší americkou kočkovitou šelmou. Obývá rozsáhlé území, které v minulosti sahalo od Patagonie až po jižní hranici USA. V současné době je jeho areál mnohem menší a navíc roztříštěný. Nejucelenější populace obývají Amazonii a oblast Pantanalu.
Vodní divočina
Pantanal je největší močál na světě. Rozkládá se na jihozápadě Brazílie, zasahuje do Bolívie a Paraguaye a jeho rozloha je 10krát větší než floridské Everglades. Je to obtížně schůdná a málo osídlená divočina. Žije zde obrovské množství živočišných druhů, z nichž mnozí patří k nejvzácnějším na světě. Králem Pantanalu je jaguár – vrcholový predátor, který tu s výjimkou člověka nemá nepřítele.
Spousta jaguárů
V minulém století byli jaguáři v Pantanalu téměř vyhubeni, ale jejich populace se díky špatné dostupnosti oblasti obnovila a snad dokonce narůstá. Snímky z fotopastí dokládají, že se jaguáři objevují i na místech, kde nebyli po celá desetiletí spatřeni. Hustota zdejší populace je jedna z nejvyšších – odhadem až 6,6 jedinců na 100 km2. Zdálo by se, že není důvod obávat se o jejich budoucnost.
Těžba rtutí
Jenže vědci odhalili hrozbu. V severní části Pantanalu se už dlouhá desetiletí těží zlato. Získává se takzvanou amalgamací - slučováním v zemi rozptýleného zlata se rtutí. Ze slitiny rtuti a zlata se pak rtuť odpaří a zůstane čisté zlato. Rtuťové páry se ale v přírodě (obvykle působením mikroorganismů) mění v prudce jedovatou metylrtuť. Ta se dostává do půdy a do vody a spolu s potravou do živých organismů.
Hromadění jedu
Rtuť z potravy nemusí živočicha rovnou otrávit, jen se v jeho organismu pomalu ukládá. V potravním řetězci pak přechází z jednoho živočicha do druhého a kumuluje se v tělech predátorů. V Pantanalu se nejvíc rtuti nahromadí ve velkých rybách a v dlouhověkých vodních živočiších, kteří se rybami živí. V potravě jaguára vodní živočichové převládají. Loví i pod vodou, a to nejen ryby a vodní savce. Má nesmírně silné čelisti, takže si poradí i se želvím krunýřem a bez problémů zabije vzrostlého kajmana, tedy dlouhověké rybožravé obratlovce plné rtuti.
Jedovatý sever
Rtuť se ukládá i ve zvířecích chlupech. Aby vědci zjistili, zda jsou jejich obavy oprávněné, sesbírali vzorky srsti jaguárů ze severních oblastí Pantanalu, kde jsou zlaté doly, a srovnali je se vzorky z jižních oblastí nezasažených těžbou zlata. Rozdíly byly prokazatelné: Obsah rtuti v srsti jaguárů ze zlatonosného severu byl v průměru 20x vyšší než u jedinců z jihu. U jednoho vzorku byl dokonce 45x vyšší! Byl to vůbec nejvyšší obsah rtuti, jaký byl kdy u volně žijícího živočicha naměřen.
Výzkum pokračuje
Metylrtuť způsobuje poškození centrální nervové soustavy, celkové oslabení organismu a poruchy rozmnožování. Jak vážné nebezpečí představuje pro jaguáry, zatím není zcela jasné. Vědci tomu proto chtějí věnovat svůj další výzkum. Stejně jako zjišťování, jak velká oblast je rtutí zasažená. Ono totiž nejde jen o jaguáry, ale o celý ekosystém včetně místních obyvatel. I ti jsou závislí na rybolovu a lokálních zdrojích obživy, takže rtuť v potravě ohrožuje i je.
Lovec a jeho kořist
Jaguár má obrovskou sílu a mezi kočkovitými šelmami má vůbec nejsilnější skus čelistí. V jeho potravě je zastoupeno přes 85 živočišných druhů. Ale i když loví i menší obratlovce (žáby, ptáky, pásovce, lenochody) dává přednost velké kořisti. Toto jsou jeho nejčastější velké úlovky:
Kajman yakaré (Caiman yacare) – až 60 kg
Jelenec bahenní (Blastocerus dichotomus) – až 150 kg
Tapír jihoamerický (Tapirus terrestris) – až 270 kg
Kapybara (Hydrochoerus hydrochaeris) – až 80 kg
Anakonda velká (Eunectes murinus) – až 70 kg
