Roky 2016 a 2017 znamenaly pro Velký bariérový útes táhnoucí se podél severovýchodního pobřeží Austrálie, obrovskou ránu. Dvakrát krátce po sobě došlo k masivnímu blednutí korálů a jejich odumírání. Výsledky leteckého průzkumu na konci loňského roku vědce zaskočily: Odumřely nebo jsou těžce poškozené už dvě třetiny tohoto největšího útesu na světě. To je mnohem víc, než dosud předpokládali.
Proč blednou?
Korál sám osobě není barevný, barvu mu dodávají symbiotické řasy zooxantely, které žijí v jeho organismu. Ty jsou schopné fotosyntézy a dodávají mu potřebné živiny. Pokud se ale oceán ohřeje, začnou produkovat nadměrné množství kyslíku, který je pro korály nebezpečný. Řasy proto ze svého těla vypudí. Přijde tak nejen o barvu, ale i o své živitele. A pokud se podmínky včas nezmění a řasy se nevrátí, umírá hladem.
Umělé útesy
Blednutí korálů se netýká jen Austrálie, korálové útesy umírají na celém světě. Pokusů, jak je zachránit nebo dokonce obnovit, už proto v mnoha oblastech proběhlo a stále probíhá celá řada. Zatím se jako nejnadějnější jeví snaha vytvářet nové umělé útesy z betonu či železobetonových konstrukcí osazené zárodky korálů. Jenže nikde není psáno, že "umělé" útesy budou odolné vůči vlivům způsobujícím jejich blednutí.
Mořský simulátor
Vědci z Australského institutu mořského výzkumu se proto pustili do zcela nového projektu, který využívá toho, že koráli stejného druhu, ale z různých hloubek a různých míst útesu, mají odlišnou odolnost vůči nepříznivým vlivům. Výběrem a rozmnožováním těch nejodolnějších chtějí vyšlechtit odrůdy odolné proti oteplování, ale také okyselování a znečištění oceánů. Princip je stejný, jako kdyby chtěli vyšlechtit třeba nové plemeno psů. Praxe je však obtížnější: Korály nelze šlechtit ve volném moři, kde by jen těžko mohli jejich rozmnožování kontrolovat. Volné moře proto nahradí dokonalá napodobenina podmořského prostředí, kterou označují jako SeaSim (mořský simulátor).
Závod s časem
Ke šlechtění korálů ovšem také potřebují dostatek jejich vajíček a spermií. A ty mohou získat jediným způsobem a v jediném velmi krátkém časovém úseku – během jejich tření. Nedočkavě ho proto vyhlíželi a v prosinci loňského roku se dočkali. Nesměli ho propásnout, koráli se třou jen jednou (výjimečně dvakrát) do roka. A museli pracovat rychle - na pochytání vajíček a spermií ještě předtím, než se spojí a dojde k oplození, měli jen několik hodin.
První výběr
Prosincová akce se zdařila a nyní již vědci mají v rukou mladé korály. V simulátoru jim budou připravovat různé podmínky podle odhadů, jak se bude oceánské prostředí v příštích letech vyvíjet. Jedince, kteří v nich budou přežívat, prospívat a budou schopné se rozmnožovat, zařadí do dalšího kola šlechtění. Po několika cyklech tohoto výběru by měli získat odolné druhy korálů, které by se mohli vrátit do oceánu a obnovit zničené útesy.
Rozmnožování korálů
Korálový útes je mohutná stavba z uhličitanu vápenatého vystavěná miliony drobných polypů podobných našim nezmarům. Útes "roste" díky pučení, nepohlavnímu rozmnožování, při němž z mateřského polypa vyrůstá další, který se následně oddělí a začne si budovat vlastní schránku. Všichni polypi v kolonii jsou klony, geneticky totožní jedinci.
Většinou jednou za rok ale dochází i k rozmnožování pohlavnímu – tření korálů. Za svitu úplňku, který následuje po několika teplých jarních dnech, začnou všichni polypi z útesu naráz vypouštět vajíčka a spermie. Ty stoupají k hladině, kde dojde k jejich spojení. Z oplozených vajíček se vylíhnou pohyblivé larvy, které se zpočátku volně vznášejí ve vodě. Po určité době začnou hledat místo na útesu, kde by se usadily a založily novou kolonii.
