V poslední době se světové mocnosti předhánějí ve vývoji nejrůznějších sci-fi zbraní, jako jsou laserové kanony nebo hypersonické střely. Takové zbraně přitahují pozornost médií, veřejnosti a vojenských analytiků. Často se však zapomíná, že třeba i tanky dostávají nejrůznější vylepšení a vychytávky. Pojďme se podívat na ty nejdůležitější.
Reaktivní pancíř
První tanky měly za úkol především ochránit svou posádku před nepřátelskou palbou a pokud možno jí umožnit i bezpečný návrat. Dnešní tanky mají ovšem pancíř mnohem tlustší a vojáky chrání i vrstva reaktivního pancíře na vnější straně tanku. Celé to vypadá docela nevinně - jako těžká kovová krabička. Ve skutečnosti jde o dva plátky pevné oceli mezi kterými je výbušnina. Když tahle krabička dostane zvenku zásah střelou jiného tanku nebo z raketometu, tak vybuchne a vnější ocelová destička se obrovskou rychlostí vymrští proti střele. Ve spolupráci s tlakovou vlnou pohltí velkou část energie střely, která pak o to hůře probíjí pancíř samotného tanku. Moderní reaktivní pancíře mohou mít i několik vrstev výbušniny a ocelových plátků. Toto řešení je sice velice účinné, ale pokud se poblíž tanku nacházejí lidé, tak pro ně výbuch reaktivního pancíře znamená obrovské nebezpečí.
Systém likvidace střel
Tento vynález je závislý na systému senzorů kamer, které nepřetržitě sledují všechny strany kolem tanku. Ve chvíli, kdy zjistí, že na tank něco vysokou rychlostí letí, počkají si, až bude projektil dostatečně blízko a buď proti němu nebo směrem nad něj vymrští z kontejneru speciální granát, který vybuchne. Střepiny a tlaková vlna zlikvidují střelu v bezpečné vzdálenosti od tanku. Pro osoby v blízkosti tanku je však tento systém ještě nebezpečnější, než reaktivní pancíř.
Moderní střelivo
Ve válečných konfliktech se používá nepřeberné množství typů munice. Posádky tanků mají však největší strach z podkaliberních střel. Střela má dvě hlavní části - obal a jádro z materiálu o vysoké hustotě, typicky wolframu. V okamžiku, kdy střela opustí hlaveň se obal za pomoci odporu vzduchu oddělí a dál pokračuje pouze jádro, které má obrovskou energii a potenciál prorazit i velmi silný vrstvený pancíř. Obal střely představuje nebezpečí pro vojáky ve směru výstřelu, protože po oddělení od jádra dokáže doletět i tisíc metrů od tanku.
Nikdo ve věži
Když dostane tank zásah, nemusí to zdaleka znamenat smrt všech uvnitř. Naopak, ve velkém množství případů posádka přežije. Hlavním důvodem je, že dnešní tanky jsou navrhovány tak, aby ve věži nikdo sedět nemusel. Vše je řízeno prostřednictvím kamer a nabíjení děla může probíhat automaticky. Pracoviště posádky je pak chráněno další, vnitřní vrstvou pancíře a je zcela odděleno od uskladněné munice. Někdy se také velký a těžký motor nachází v přední části tanku, čímž tvoří vlastně další ochrannou vrstvu.
Kamufláž
Nejhůř se střílí na něco, co není vidět. Proto můžete často na záběrech z míst konfliktů vidět tank ověšený maskovacími sítěmi a větvemi. Ve chvíli, kdy se ovšem podíváte skrz kameru, která snímá teplo, tank se rozsvítí, jak vánoční stromeček. Proto se v poslední době vývoj ubírá i tímto směrem. Zatím se s tím spíše experimentuje, ale zanedlouho se budou po bojišti prohánět tanky, které umí vyzařované teplo odstínit nebo dokonce předstírat, že nejsou tank, ale třeba auto!
