Za rozhodující krok v dobývání vzdušného prostoru považujeme první motorizované lety bratří Wrightů ze začátku 20. století, na které v krátké době navázali další aviatici. A nebyli to jen konstruktéři létajících aparátů, nýbrž i zájemci z řad široké veřejnosti.
Škola pro nováčky
Jako pověstné houby po dešti proto začaly růst nejrůznější letecké školy. Zatím co však v té době stačily dva nebo tři seznamovací lety s instruktorem a pilot-žák si musel s řízením aeroplánu poradit sám, s příchodem dokonalejších a na řízení složitějších letadel šel ruku v ruce i obsáhlejší letecký výcvik. Ten soudobý sestává z dokonalé teoretické přípravy, na kterou navazují hodiny praktického výcviku se zkušeným instruktorem. Teprve potom může pilot-žák absolvovat svůj první samostatný let. A protože celý pilotní výcvik trvá několik desítek až stovek hodin, podle toho zda se jedná o výcvik sportovního, dopravního nebo vojenského pilota, jsou jeho nedílnou součástí letové simulátory. Ty nejmodernější umí simulovat síly v řízení odpovídající dopravnímu letounu, vrtulníku nebo i stíhačce. Díky pohyblivé základně řízené počítačem a ovládané výkonnou hydraulikou dokonale navodí pocit letu a to včetně sil, které na posádku letounu působí při vzletu, v zatáčkách či průletem bouřkovou oblačností. Jde dokonce do takových podrobností, že pilot-žák cítí otřesy při pojíždění letounu po betonové dráze, nebo při simulaci havárie „obdaruje“ posádku boulemi a modřinami.
Zlomek sekundy na rozhodnutí
Nejdůležitějším posláním letových simulátorů je zdokonalit piloty-žáky v navigaci při letu bez vidu a připravit je na nejrůznější situace či nástrahy, které mohou při letu nastat. Na vzlet, kdy náhle vysadí jeden z motorů a pilot se musí ve zlomku sekundy rozhodnout zda start přeruší a stačí ještě letoun zabrzdit před koncem vzletové dráhy, nebo odstartuje jen s jedním motorem a přistane či bude pokračovat v letu na nejbližší záložní letiště. Takové a podobné situace navozuje pilotu-žákovi instruktor pomocí počítače, v naprosté většině zkušený pilot, jenž se nachází mimo pilotní kabinu a je s posádkou v kontaktu pomocí palubních telefonů.
Příprava k boji
Letecké simulátory však nejsou požívány jen leteckými školami, neboť jsou důležitou součástí vojenských leteckých základen či zázemí leteckých dopravních společností. Piloti na simulátorech odlétají část kondičních letů a je dokonce známa situace z bojů v Perském zálivu, kdy průzkumná letadla zmapovala terén nepřítele, technici údaje vložili do počítače, včetně simulace možného nebezpečí ze strany iráckých vojsk, američtí piloti trať prolétli na simulátoru a následně bojovou misi uskutečnili.
Virtuální legenda
Pokud se 
Kokpit simulátoru a jeho popis - kliknutím obrázek zvětšíte
1 – ovládací panel tlaku v pneu systému
2 – ruční řízení prvního pilota
3 – nožní řízení prvního pilota
4 – ovládání otáček motorů
5 – ovládací skříňka autopilota
6 – ovládání podvozku
7 – motorové přístroje
8 – letové a navigační přístroje druhého pilota
9 – ruční řízení druhého pilota
10- ovládání odmrazování a elektrických obvodů
11- ovládání automatického pilota a trimů druhého pilota
12- HSI navigace
13- umělý horizont
14- otáčkoměr vrtulí
15- projekční plocha
16- ladění navigace
17- navigace GPS a CPS
18- letové a navigační přístroje prvního pilota
19- ovládání automatického pilota a trimů prvního pilota
