Český kinematograf: S čím pracovali filmoví pionýři

O čem byl historicky první film? Co na něj říkali diváci? Jak vypadalo kočovné kino? To jsou otázky, které vám zodpoví výstava v Národním technickém muzeu.

Od prvního filmového promítání v naší zemi letos uběhlo 120 let. Národní technické muzeum uspořádalo expozici Český kinematograf, která nám připomene, jak u nás začátky filmu vypadaly. A nemyslete si, že to byla nuda! První roky kinematografie nejsou upovídané černobílé komedie z filmů pro pamětníky – je to dobrodružství vědy, techniky a bláznivých snů!

Novinka z Francie

Výstava začíná vynálezem kinematografu. Šlo o první kameru v dějinách, za níž stojí dva bratři z Francie jménem Lumière. Sestrojili ji v roce 1894 a už o rok později uspořádali první veřejné promítání filmu na plátno v pařížské kavárně Grand Café. Přestože šlo jen o sérii záběrů o délce několika desítek vteřin, které zachycovaly třeba jízdu na koni, rybáře nebo koupání v moři, byl o představení obrovský zájem – dokonce takový, že musela zasáhnout policie a vyhánět tisíce zájemců snažících se protlačit do kvarány. Bratři proto začali předvádět pohyblivé obrázky v kočovném kinematografu po celém světě.

Průkopník českého filmu

Bratři Lumièrové objeli i několik českých a moravských měst. V říjnu 1896 přicestovali i do Prahy. Na jejich představení se byl podívat mimo jiné fotograf Jan Kříženecký. Kinematograf ho nadchnul, proto dal dohromady veškeré úspory a z Francie si jeden kus objednal. Stal se tak prvním filmařem v Rakousku-Uhersku a hned začal natáčet momentky ze života v Praze. Řadu z nich si budete moci na výstavě prohlédnout. Je to například jízda výletní tramvaje na Staroměstském náměstí nebo palba pražského dělostřelectva. Dívat se na autentické záběry z života v předminulém století je možná trochu zvláštní, ale přitom fantastický zážitek!

Kino za pípou

Filmy se zpočátku promítaly výhradně na kočovných představeních. Biograf bez koleček se objevilo až na začátku dvacátého století. Začátky ale nebyly jednoduché. Zejména starší generace kinu vyčítala, že mravně ohrožují mládež, a že vinou filmů z nich vyrostou leda zloději a podvodníci. První biografy proto nevypadaly jako honosná divadla, nýbrž se promítalo po hospodách, sokolovnách nebo kabaretech. Zato stejně jako dnes platilo, že šlo o lidovou zábavu. Jen se nekonala v multiplexech s colou a popcornem, ale třeba v hostinci s točenou limonádou a preclíkem.

Jako v biografu

Zda bylo na slovech mravokárců z počátku minulého století něco pravdy, se můžete na výstavě Český kinematograf také přesvědčit na vlastní oči. Usednete do repliky dobového kina a spatříte snímky, které staré šokovaly a mladé naopak lákaly (jenže ti na ně měli vstup zakázán). O vlastní mravní bezúhonnost se ale nebojte, dnešníma očima jde o filmy cudnější než leckteré současné pohádky. Vrcholem nemravnosti je zde například žena v noční košili.

Zajděte na výstavu!

Kromě starých filmů si na výstavě budete moci prohlédnout i techniku, kterou filmoví průkopníci používali – ať už jde o staré kamery, osvětlení nebo legračně vypadají sušící pásy na čerstvě vyvolaný kinofilm. Rovněž si můžete vyzkoušet i nejprimitivnější formu filmu, obrázky rozpohybované na kliku. Pokud máte k filmu vřelý vztah, stoprocentně doporučujeme Český kinematograf navštívit.