Help, I need somebody! Help, not just anybody! Neboli „Pomoc, potřebuji někoho! Pomoc, ale ne kohokoliv!“ Tak takové zvolání na svazích kolem alpského lyžařského střediska Obertauern u Salcburku asi jen tak neuslyšíte (ani tohle z filmu Za zvuků hudby, který se natáčel poblíž). Přitom jste ho mohli zaslechnout v zimě roku 1965, kdy se tu zastavili jeho autoři, kapela Beatles. Na bílých svazích natáčeli scény legendárního snímku Help! Bylo to proto, že na sjezdovkách byl sníh, zatímco ve vedlejším Švýcarsku, kde měl film vznikat, jaksi nenapadl. A tak se filmová produkce přesunula Alpami „o dům dál.“
Jsme sníh
Právě bohatá sněhová nadílka přitahuje každý rok lyžaře z celé Evropy. A už přes sto let! Na Beatles tu vzpomíná sousoší před hotelem (vlastní ho kaskadér, který za „brouky“ při natáčení zaskakoval), oči lyžařů ale spíš než po statickém Paulu McCartneym a Johnu Lennonovi bloudí po sjezdových terénech, které se rozkládají po obvodu údolí. Všude jsou hromady sněhu, přesně jak slibuje střediskové motto: Jsme sníh.
Skutečný sníh
Se speciálními zasněžovacími přístroji dostanete sníh na svahy, i když zrovna nesněží. Puristé mezi lyžaři ale mají rádi hlavně ten přírodní, z nebe napadaný sníh. Nejen pro ně je dobrou zprávou, že v Obertauernu nejsou zasněžovače zapotřebí - až na výjimečné dosněžování. Jak je to možné? Údolí, které vlastně tvoří Taurský průmysk, je poměrně úzké a ze všech stran ho chrání hory s výškou kolem dvou tisíc metrů. Vzniká tak sněhový kotel, ve kterém se sníh drží dlouhé měsíce, i mimo tradiční sezónu.
Sto kiláků sjezdovek
Sto kilometrů sjezdovek je rozděleno mezi mnoho vleků. Ty, na rozdíl od běžných středisek, nevlastní jedna firma, ale několik rodin. Neustále se předhánějí v nasazování moderních technologií, takže se projedete i ve vajíčku anebo na vyhřívaných sedačkách.
Mohlo by vás zajímat:
Všechny nejzásadnější sjezdovky můžete v pohodě objet za jeden den, pakliže se budete držet značeného Taurského okoruhu (Tauernrunde). Padl na něm dokonce jeden rekord. Němec Christian Flühr dokázal nonstop lyžovat na zdejších svazích 103 hodin a 21 minut (tedy přes 4 dny). Mezi náročnostmi převládají sjezdy pro začátečníky až středně zkušené lyžaře (hodně nás bavila modrá sjezdovka s číslem 1a), jestli vás to ale táhne na černé smrtihlavské srázy, užijete si pár parádních adrenalinových sjezdů.
Černá je dobrá
Pár desítek metrů pod vrcholem Gamsleitenspitz (2357 metrů) začíná černočerná Gamsleiten 2, jedna z nejprudších sjezdovek v celém Rakousku. Tedy, upřímně řečeno, superprudká část je poměrně krátká a rychlá, a to i když jí ustojíte a nesjedete po kebuli. Jestli vám ale přijde až moc krátká, dejte si jí třeba desetkrát – to už se vaše kolena budou jaksepatří klepat! Nezapomeňte si nahoru vzít také foťák. Při dobré viditelnosti uvidíte do vedlejších Alp a dohlédnete až k 60 kilometrů vzdálenému Grossglockneru.
Vlastní cestou
Taurské Alpy v okolí Obertauernu jsou poměrně bezpečným terénem. Sjezdovky jsou pravidelně kvalitně upravovány armádou roleb a většinu času budete právě na nich. Kdo si ale chce sjet mimo, najdete spoustu příležitostí, jak si pošpásovat s hlubokým sněhem. Na mnoha místech je patrné, kudy vedou zkratky anebo, kde jsou populární neupravené sjezdy. Dávejte si ale samozřejmě pozor, aby o vás vždy při výpravách mimo upravené cesty někdo věděl. Nejlepší bude, když tam budete jezdit pouze s rodiči.
Běžkaři pláčí
Obertauern nás celkově dobře naladil. A naladí i vás, pakliže patříte mezi sjezdaře. Běžkaři? Ti to tu mají horší. Moc se na ně nemyslelo. Čeká na ně pouhých 18 kilometrů upravené stopy. Taková Šumava je v tomto ohledu mnohem lepší. Na druhou stranu do Obertauernu se nejezdí běžkovat, ale lyžovat. Také jsou tu parádní terény pro snowkiting a pro skibobing.
Bydlí se tu fajn - a draze
Samotné středisko poskytuje vynikající zázemí. Rozvíjí se necelých sto let, ale už obsahuje všechno, co lyžař potřebuje – od nákupáků po sauny. Celkově je cena ubytování dražší než v jiných rakouských lyžařských centrech, ale jak s oblibou říkají hoteliéři, cena tu garantuje vysokou kvalitu a komfort. Je to tu prostě pro trochu náročnější hosty, kteří rádi lyžují na průměrných a dobře upravených svazích. Jestli na to slyšíte, pak jsou Horní Taury celkem dobrou volbou.
