Ritchieho a Downeyho nejslavnější detektiv světa má mnohem blíže knižnímu předobrazu, než podoby, které jsme si zvykli vídat v klasických filmech nebo na stránkách starých vydání Čtyřlístku. Když slyšíte o Holmesovi, ještě se vám vybaví slušný, spořádaný muž, který má na hlavě charakteristickou čapku a v ústech lulku. Ale původní Holmes v příbězích sira Arthura Conana Doylea tak vůbec nevypadal.
Sherlock Holmes byl od začátku skutečně excentrický podivín, který přecházel mezi dvěma polohami naprosto nekontrolovaného běsnění a hlubokého zadumání, kdy zapomínal jíst a hladověl. Jeho byt byl vždycky plný stohů poházených papírů, různého harampádí a kromě pracovního stolu byl vše, jen ne uklizený. A co se týče arogance, která je vlastní herci Robertu Downeymu Jr., tou původní Sherlock doslova kypěl a miloval, když mohl někoho z policejního sboru pěkně ponížit.
Pamatujete si na divokou akční bitku v ringu ze začátku prvního filmu? Podle některých se nehodí k pověsti chladného analytika. A přesto se původní Sherlock chlubil tím, že je amatérským zápasníkem, který v ringu vybojoval nejedno vítězství. Dokonce mu jeden z promotérů řekl, že mohl být špičkovým boxerem.
To, co vidíte ve filmu je variace na čínské bojové umění wing-chun, které Downey mnoho let provozuje. Ani původní Holmes se ovšem nestranil asijských bojových umění. Byl nadprůměrným praktikantem japonského baritsu, které vychází z bartitsu, anglického bojového umění vytvořeného z japonského džuda, džúdžucu, karate a boje s vycházkovou holí – jíž mimochodem Sherlock také využíval.
Ve výsledku je vlastně Downeyho Sherlock Holmes mnohem blíž originálu, než všichni ti chladní podivíni, kteří jen trousí moudré hlášky a poučují Watsona. Je tedy skoro paradoxní, že režisér Ritchie nechtěl Downeyho obsadit, protože mu na film o Holmesových počátcích přišel moc starý. Ale když si Ritchie uvědomil, že potřebuje někoho, kdo věrně zahraje trochu šílence, nafoukance a bohéma, nemohl prý zvolit jinak. Vyplatilo se!
Sherlock Holmes: Hra stínů je v kinech od 5. ledna 2012.
