Výstavní prostor se nachází pod zemí a je třeba říci, že hned při vstupu si připadám jako ve vláčkovém ráji. Všude to houká, železniční přejezdy zvoní a v dálce sleduji malebnou miniaturní krajinu.
Maličký vláček jede v Ústí nad Labem podél Střekovského zdymadla a nad řekou se tyčí zdejší hrad. Po silnici kolem jezdí zmenšená auta. Na nástupištích a přechodech postávají maličcí človíčci. Právě se dívám na největší model železnice u nás.
Trpasličí svět
Systém, ve kterém vláčky jsou, se jmenuje H0. Poměr modelu ke skutečnosti je 1 : 87. A takto zmenšeno tu mají úplně všechno: koleje, vlaky, auta na ulicích, stavby i postavy lidí. Dokonce i lokomotivy jezdí stejnou rychlostí, na kterou byly konstruovány, jen – pochopitelně – 87krát pomaleji. Znamená to, že pokud jede opravdový vlak rychlostí 100 km/h, na modelu se pohybuje zhruba o něco více než kilometr za hodinu. Člověk je v tomto měřítku velký asi dva centimetry. A že takových lidiček tady uvidíte dost! Podle Josefa Miřáckého, který mě po výstavě provázel, jich je mezi vláčky postaveno 8000.
Úžasný mumraj
Mumraj vláčků a autíček je to úžasný. Po patnácti minutách zhasnou světla, ale život v krajině trpaslíčků neustává, rozsvěcují se vagonky, světýlka na nádraží i dálková světla automobilů. Začíná pětiminutová noc.
Postupně má v království železnic vzniknout mapa nebo spíše plán celé republiky. Některé kraje už jsou hotové, například Karlovarský nebo Ústecký, Plzeňský se právě otevírá. Mapy krajů nejsou samozřejmě úplně přesné, ale tvůrci z každého vybrali několik charakteristických míst, která vypodobnili opravdu věrně. Například Karlovy Vary s kolonádou a okolím nebo Mariánské Lázně. Já jsem zastihl modeláře Martina Malého, když právě dočišťoval koleje před hlavním plzeňským nádražím.
Jak se dělá krajina?
První je samozřejmě podrobný plán. Pak se připraví rovná deska, na niž se přidělají už na pevno koleje. Položí se mosty a tunely, aby se s kolejištěm už nemuselo hýbat. Pak se vytvaruje krajina, pohoří, lesy a tak. Někdy je nutné udělat kopce o něco nižší než ve skutečnosti. Důležité totiž je, aby na nádraží a vlaky bylo vidět ze všech míst, ze kterých se návštěvníci mohou koukat. Na závěr se postaví domy, silnice a města. Pak už zbývá jenom očistit koleje a nasadit vlaky na tratě.
A kolik je to práce? To se podle modelářů těžko spočítá, ale vyrobit každý kraj prý představuje zhruba 14 tisíc hodin práce. To znamená, že 14 projektantů, modelářů a dalších profesí by na něm pracovalo každý tisíc hodin (nebo tisíc lidí – ti by se tam ovšem samozřejmě nevešli – by takový kraj mělo hotovo za 14 hodin).
Do Království železnic zavítá asi 160 tisíc návštěvníků ročně. Od malých capartů, kteří si zařádí na mašince Tomášovi nebo navštíví dětský koutek, až po jejich dědečky, kteří se tu zase vracejí do dětství.
