Albíni – těžký život bez barvy

Albíni – těžký život bez barvy
Sdílej
 
Čas od času se narodí živočich, kterému v buňkách chybí pigment. Takový tvor je celý bílý a jen tam, kde mu prosvítají krevní vlásečnice, je narůžovělý.

 

Bílý slon, klokan, tygr nebo třeba krokodýl bývá většinou docela slavný. To proto, že mezi zvířaty mnoho albínů (jak se tato zvířata souhrnně nazývají) nepotkáte.

V přírodě téměř vůbec – bílé zvíře je mezi normálně zbarvenými soukmenovci příliš nápadné, takže se rychle se stane kořistí nějakého dravce a jen málokdy se dožije dospělosti. Tím ani nemá možnost předávat své geny potomkům a nezvyklé zbarvení zanikne tak rychle, jako vzniklo.

Větší šanci na přežití mají albíni, kteří se narodili v zajetí – žijí v chráněném prostředí a někdy se dokonce stanou zakladateli linie bíle zbarvených zvířat.

Kajmantka dravá •  Wikimedia.org, Flickr.com

Omyl přírody

O přírodě se tvrdí, že je dokonalá, že všechno, co stvoří, má nějaký smysl. Není to tak úplně pravda, jako všichni tvůrci na světě se i ona občas dopustí omylu. A jedním z nich jsou i albíni. V jejich případě se jim z nějakého důvodu samovolně změnil gen, který řídí tvorbu barevných pigmentů (odborníci to nazývají mutací). Takové zvíře pak není schopné vytvářet barevný pigment a zůstane bílé.

Jsou téměř slepí

Zdánlivě neškodná vada sebou nese řadu problémů. Tmavý pigment, který dává zvířatům barvu, je totiž velmi důležitý pro jejich přežití. Především je chrání před nepřáteli – zbarvení jim pomáhá splynout s prostředím a skrývat se.

Chrání však své nositele i před slunečním zářením – albíni mají mnohem citlivější pokožku a velice snadno se spálí. Nejcitlivější jsou jejich oči, albíni jsou světloplaší a většinou špatně vidí.

Albinismus sebou ale často nese i další nedostatky. Albín dost často není tak životaschopný jako normálně zbarvený jedinec, bývá slabý, náchylný k různým nemocem, někdy dokonce předčasně umírá dřív, než stačí dospět.

Aligátor americký •  Wikimedia.org, Flickr.com


Proč jsou tak vzácní

Není to jen proto, že jsou špatně vybaveni pro život a málokdy se dožijí dospělosti. Mnohem důležitější je způsob, jak se bílé zbarvení dědí. Zjednodušeně se dá říct, že geny albínů jsou slabší než geny pro normální zbarvení.

Mláďata bílého a normálně zbarveného ježka proto budou vypadat jako všichni ostatní ježci, přestože ponesou i polovinu genů pro bílé zbarvení. Když si v přírodě najdou normálně zbarveného partnera, jejich „vada“ postupně zanikne. Pokud se ale rozmnoží bratr se sestrou, jedno ze čtyř mláďat bude opět bílé.


Jak založit chov albínů

U zvířat chovaných v zajetí, kterým do výběru partnera „mluví“ člověk, je situace jiná. Pokud chce chovatel získat bílá zvířata – tak jako například kdysi vyšlechtil z normálně zbarvených myší či potkanů bílé laboratorní druhy s červenýma očima, kříží potomky po albinotickém rodiči tak, aby získal další bíle zbarvené jedince. Právě tak, jak to vidíte na obrázku s ježky.


Bílý ještě neznamená albín

Albinotické děti se v Africe rodí častěji než v populaci bělochů •  Wikimedia.org, Flickr.com

Zvířata, která jsou bílá z přirozených důvodů, např. severské druhy, jimž bílá barva slouží jako krycí zbarvení na sněhu (např. lední medvědí, polární zajíci, polární lišky apod.), nelze označit jako albíny. Tmavý pigment jim nechybí, jen se neobjevuje v srsti. Od albínů je poznáte snadno – mají tmavé oči, tmavý čenich, normálně zbarvené drápy – tedy všechny části těla, které jsou u albínů růžové nebo načervenalé.

Víte, že...

* opak albinismu se jmenuje melanismus – tato zvířata jsou celá černá a v přírodě jsou mnohem rozšířenější (např. černý jaguár, černé zmije)

* nedostatek melaninu (tmavého pigmentu) u albínů nevylučuje přítomnost jiných pigmentů, pokud zůstane zachován např. žlutý pigment, mohou mít albinotická zvířata žlutou kresbu

* šance, že se narodí albinotické dítě, je 1 : 17 000, jen u některých komunit, kde jsou běžné svatby mezi příbuznými, je vyšší

 

 

Články odjinud