Několik zvláštností modelu 312 T2
Odborníci po prohlédnutí vydané vystřihovánky rychle poznali, že se nejedná o závodní verzi, nýbrž prototyp představovaný na začátku roku 1976. Hlavními rozpoznávacími znaky byly "blatníčky" před předními koly, které v závodech na formuli chyběly, a také řešení zadní nápravy v provedení De Dion, která zůstala pouze na testovací verzi.
Na modelu se pak podepsaly ještě další okolnosti, zejména pak drobná barevná nepřesnost pásu kolem kokpitu, který měl být v provedení italských barev. Ale místo červeno-bílo-zelené tu najdeme červeno-bílo-modré provedení.
Architekt Richard Vyškovský, pro nějž to byl vůbec první samostatný model bez dosavadního spolupracovníka Pavla Blechy, se navíc dopustil drobného "přehmatu" a startovní číslo 1 na pravém boku zrcadlově převrátil. Proto byla o šest čísel později horní část jedničky opravena – vydáním malého dílku na spodním okraji stránky.
Těžce zkoušená, ale povedená záležitost
Navzdory připomínkám odborníků šlo o úspěšný a dobře vypadající vůz. Ferrari prostě táhlo. Vzhledem k tomu, že první verze vystřihovánky vyšla na slabším papíře, dočkali se čtenáři ještě dvakrát reedice. Nejprve už ve 25. ročníku (číslo 7) a pak ve 47. ročníku.
Ferrari 312 T2 byl jedním z nejúspěšnějších vozů italské stáje, i když kvůli nehodě Niki Lauda tenkrát titul nezískal. Stáj přesto dokázala obhájit Pohár konstruktérů. V mírně upravené verzi se tento typ na tratích objevil ještě v roce 1977, kdy už se Rakušan Lauda stal šampionem.
