V 70. letech neplatilo v F1 to samé jako v poslední době. U některých vozů stačilo několik mírných modifikací, aby byly dostatečně konkurenceschopné i v průběhu několika sezón. Byl to třeba Lotus 72, jenž v šesti verzích vydržel na tratích Grand Prix šest let. Ale rozhodně si s ním nezadal ani McLaren M23 – ten sice působil pouze od roku 1973 do sezóny 1977, ale jednalo se o jeden z nejúspěšnějších typů (a o supersportu McLaren se dozvíte zde).
Úspěšný začátek dlouhé cesty
„Třiadvacítka“ byla rozhodně nejpovedenějším typem konstruktéra Gordona Coppucka, který se na počátku 70. let propracoval do pozice hlavního konstruktéra značky. První M23 vyjela v Grand Prix Jižní Afriky 1973 a byl to start jak víno: Novozélanďan Denny Hulme ihned dosáhl na nejlepší tréninkový čas a závod dokončil na pátém místě.
Dvojí vrchol v mistrovském hávu
Původní „třiadvacítka“ ještě jezdila v provedení s vysokou aerodynamickou komorou, ramboxem zvaným „komín“ a v této podobě ji Emerson Fittipaldi dovezl v roce 1974 k mistrovskému titulu. Po roční pauze, kdy na konci roku 1975 Brazilec nečekaně stáj opustil, ho v dramatické sezóně 1976 nahradil James Hunt a podruhé na typu M23 slavil triumf v šampionátu. Tehdy už vypadala M23 odlišně kvůli změně předpisů od května 1976, nebo též od Grand Prix Španělska. Ačkoliv byl v té době připraven nový typ M26, Hunt nadále preferoval starší variantu a dokonce se tvrdí, že po několikerém odmítnutí schválně v tréninku „šestadvacítku“ pochroumal, aby s ní nemusel jet. Sám to dokonce v jednom rozhovoru připustil.
Odcházel tiše a dlouho
Jak už bylo naznačeno, McLaren se držel na tratích hodně dlouho, ale neoficiálně si ještě svou existenci prodloužil. Nejdřív je ale důležité zmínit, že na typu MM23 jezdili i jihoafričtí piloti tamní šampionát F1 a například Dave Charlton v barvách týmu Lucky Strike startoval i v Grand Prix Jižní Afriky zařazené do oficiálního mistrovství F1. Později si McLaren M23 koupili a startovali jako soukromníci Španěl Emilio de Villota (otec tragicky zesnulé pilotky F1 Marii de Villota) a Brit Tony Trimmer, v týmu B&S Fabrications s ním jezdili Američan Brett Lunger a Nelson Piquet, než ho zlákal Bernie Ecclestone k týmu Brabham.
Přečtěte si o Ferrari:
Drobné chybičky neměly vliv
Od září 1976 do října 1977 si mohli čtenáři ABC postavit Ferrari, Tyrrell a McLaren (Brabham a Lotus, tedy další modely kompletní TOP5 jim „přijely“ v následujících letech). McLaren M23 Jamese Hunta našli ve 4. čísle ročníku 22, přesněji se na stáncích a většinou ve schránkách předplatitelů objevilo 21. října 1977. Model s výraznými reklamami cigaretové značky Marlboro zabíral dvoustránku a provedením se nejvíce blížil verzi z Grand Prix Francie či Velké Británie 1976 (na voze během roku probíhaly v detailech různé úpravy).
Přehmaty
Autor Richard Vyškovský se dopustil jedné maličké chyby – na přídi nebyl vyznačen prořez pro umístění předního křídla, což s ohledem na stavební postup mohlo někoho zaskočit. Zajímavé je, že při reedici – došlo k ní téměř na týden přesně o čtyři roky později (30. října 1981 – ABC 4/roč. 26) nebyl tento neduh odstraněn. Další nepřesností je nosník zadního křídla, který je nepřirozeně zkosen k zadní hraně. Vyškovský rovněž neudělal zpětná zrcátka, pouze je naznačil na průhledném krytu kokpitu. Ovšem zmíněné drobnosti nemohly příliš ovlivnit povedený model celkově už pátého vozu F1 na stránkách ABC. I proto ho čtenářům ABC přesně po 40 letech připomínáme.
