JAK FUNGUJÍ VYSÍLAČKY
Přestože se v posledních letech stal symbolem pro bezdrátovou komunikaci mobilní telefon, řada oborů lidské činnosti se stále neobejde bez radiostanic neboli vysílaček.
PRO VOLNÝ ČAS
Vysílačky našly uplatnění i v oblasti volného času a zábavy. Sem patří zejména radioamatéři, kteří pomocí výkonných radiostanic navazují spojení s kolegy po celém světě. K oblíbeným vysílačkám dále patří i takzvaná "síbíčka" (radiostanice pro komunikaci v CB pásmu 27 MHz). Další skupinou jsou vysílačky určené pro zpříjemnění volného času, ke kterým patří i radiostanice pracující v kmitočtovém pásmu 446 MHz. Tyto vysílačky jsou oblíbené zejména pro malé rozměry a hmotnost u lyžařů, cyklistů, vodáků a turistů, kteří je využívají ke spojení na kratší vzdálenosti při svých oblíbených činnostech. Jsou přístupné nejen svou cenou, ale i nenáročnou obsluhou a bezplatným provozem. Jejich velikou výhodou je, že pracují na kmitočtech povolených mezinárodní dohodou (CEPT) a je možné je bezplatně používat i v mnoha státech Evropy.
Radiostanice, stejně jako další bezdrátové komunikační prostředky spolu komunikují na frekvencích (kmitočtech), které jsou pro daný účel přiděleny. S ohledem na široké spektrum uživatelů bezdrátové komunikace (od kosmického programu přes námořní a leteckou dopravu až například po televizní a rozhlasové vysílání) je přidělování kmitočtů dáno mezinárodními dohodami a řízeno národními telekomunikačními úřady (u nás je to Český telekomunikační úřad - ČTÚ). Vysílačky pro profesionální komunikaci využívají nejčastěji kmitočty v pásmech 150 - 174 MHz (pásmo VHF), 380 - 430 MHz, 448 - 470 MHz (pásmo UHF) a v pásmu 66 - 88 MHz (pásmo MB).
ŠÍŘENÍ VLN
V jednotlivých kmitočtových pásmech se rádiové vlny šíří různými způsoby, proto jsou některé frekvence vhodnější pro použití ve městech (pásmo UHF), jiné pro nasazení v otevřeném terénu (pásmo MB). Obecně platí, že rádiový signál na nižších kmitočtech (s větší vlnovou délkou) se lépe šíří v rovinatém, případně mírně zvlněném terénu. Signál v těchto pásmech se totiž snadno ohýbá, ale nešíří se odrazem. Naopak v pásmech s vyššími kmitočty (s kratší vlnovou délkou) se rádiový signál snadno šíří odrazem, nedochází ale k jeho ohybu. Proto je pásmo UHF vhodné pro použití ve velkých městech, kde signál odrazy snadno pronikne i do úzkých ulic s hustou zástavbou a do budov, naopak velké terénní překážky (kopce) vytvářejí pro rádiové vlny v UHF pásmu stín. Zvláštním způsobem se šíří krátké vlny (1,5 MHz - 25 MHz). Zde se pro spojení využívá odrazu rádiových vln od ionosféry, a tak speciální radiostanice se správně navrženým anténním systémem mohou komunikovat na vzdálenosti stovek až tisíců kilometrů.
Základní rozdíl mezi mobilním telefonem a radiostanicí je ve způsobu ovládání. Radiostanice se ovládá tzv. klíčovacím tlačítkem, označovaným PTT (z anglického Push To Talk = stiskni a mluv). Při stisknutém tlačítku radiostanice vysílá, po uvolnění tlačítka je radiostanice připravena přijímat. Další rozdíl je v tom, že zatímco mobilní telefony dokáží zároveň vysílat i přijímat, což v praxi znamená, že si můžete "skákat do řeči", radiostanice buď pouze vysílají, nebo pouze přijímají. Toto ale zcela neplatí pro nové digitální radiostanice.
ZPŮSOB KOMUNIKACE
Radiostanice rozdělujeme na přenosné (ruční), mobilní (vozidlové) a základnové. Základním a nejjednodušším způsobem spojení je komunikace dvou nebo více přenosných radiostanic přímo mezi sebou, tzv. direkt režim. Vzdálenost, na kterou se v tomto případě uživatelé radiostanic domluví, je omezena terénem, případně okolní zástavbou. Pro tento druh komunikace se nejčastěji používají tzv. společné kmitočty, tj. frekvence, které ČTÚ uvolnil k všeobecnému používání. Dosah radiostanic při použití společných kmitočtů je ve volném terénu zhruba pět kilometrů. Společné kmitočty jsou přesně vymezeny a jsou stanoveny i podmínky, za kterých je lze používat. Jejich využívání nepodléhá žádné evidenci a je bezplatné. Nejčastěji využívané společné kmitočty jsou v pásmech 172, 446 a 448 MHz.
SOUKROMÉ SÍTĚ
Pokud nějaká firma provozuje větší počet radiostanic nebo požaduje pokrýt signálem větší oblast, může požádat ČTÚ o přidělení vlastních kmitočtů a později si může zřídit i vlastní rádiovou síť. Privátní rádiové sítě lze rozdělit do několika skupin. První skupinou jsou rádiové sítě se základnou. Ty umožňují spojení základnové radiostanice (dispečera) s přenosnými nebo vozidlovými radiostanicemi. Komunikace jednotlivých radiostanic mezi sebou probíhá v direktním režimu. Dosah spojení se základnovou radiostanicí je 10 až 40 km a zhruba 5 km ve spojení direkt.
Druhou skupinu tvoří rádiové sítě s převaděčem. Ty se budují v případech, kdy základnové radiostanice nemají dostatečný dosah signálu nebo je nutné zvýšit dosah komunikace mezi jednotlivými radiostanicemi v síti. Převaděč lze umístit třeba na kopec či výškovou budovu a tím dosáhnout většího pokrytí i v členitějším terénu. Převaděč je bezobslužné zařízení, které přijme signál radiostanice, zjistí, zda je v systému povolena, a přijatý signál vyšle dál s vyšším výkonem. Účinnost tohoto systému je 30 až 50 km.
TRUNKOVÉ SÍTĚ
Poslední skupinou jsou trunkové rádiové sítě. Trunkový převaděč rozšiřuje možnosti základního převaděče, a to zejména zvýšením počtu dostupných kanálů (pracuje s větším počtem přidělených frekvencí). Jeden kanál je řídicí a nepoužívá se pro hlasovou komunikaci, lze však po něm posílat data. Na něj jsou napojeny všechny účastnické radiostanice v systému. Před zahájením hovoru (při stisknutí klíčovacího tlačítka) obdrží radiostanice po řídicím kanále od řídicí jednotky převaděče informaci o volném kanálu a automaticky se na tento kanál přeladí. Stejnou informaci obdrží i volaná radiostanice. Znamená to, že radiostanice v systému mají k dispozici všechny kanály a vzájemná komunikace probíhá na kterémkoliv volném kanálu. Obdobný princip přidělování kanálu je užíván i pro komunikaci v síti GSM. Více se o radiostanicích dozvíte na internetových stránkách www.konektel.cz.
________________________
MOŽNOSTI VYSÍLAČEK
Moderní radiostanice mají celou řadou funkcí a vlastností, které usnadňují jejich ovládání a provoz. Těmito funkcemi se radiostanice blíží možnostem mobilních telefonů. Umožňují např. předávání předem nastavených zpráv (obdoba SMS), zanechání vzkazu v hlasové schránce, přesměrování hovoru apod. Z radiostanic je možné, pokud je v rádiové síti k dispozici rozhraní na telefonní síť, telefonovat jako z běžného přístroje .
___________________________
ANALOGOVÉ A DIGITÁLNÍ
V současné době jsou nejrozšířenější rádiové systémy analogové, ale postupně se začínají prosazovat i systémy digitální, které umožňují přenášet větší množství dat vyšší přenosovou rychlostí a dále rozšiřují možnosti rádiových sítí. V nejmodernějších digitálních rádiových systémech (např. systém TETRA) je možná dispečerská komunikace, lze přenášet nejrůznější typy datových zpráv (textové zprávy i soubory - např. digitální fotografie) a systém rovněž umožňuje telefonování na úrovni srovnatelné se sítí pro mobilní telefony.