Ten největší poklad byl nalezen už dávno, ale stál za to. Roku 1771 spatřil nádeník Jan Koch na břehu potoka u Podmokel na Rokycansku několik duhovek (zlatých mincí z doby Keltů). Myslel, že se jedná o mosazné knoflíky, a tak je donesl dětem na hraní. Říká se, že je u nich objevil místní židovský obchodník. Poté začali lidé prohledávat okolí nálezu. Úspěšně!
Když kníže Fürstenberk, který byl tehdy majitelem křivoklátského panství, začal pátrat, kam se „jeho“ zlato podělo, drábové a vyšetřovatelé shromáždili 4211 duhovek o váze 28 kg. Při dalším vyšetřování jich zabavili ještě 18,5 kg, a to nějaké mince určitě u podaných neobjevili. Celkem se odhaduje, že u Podmokel nalezli až 7 tisíc zlatých duhovek o váze 50 kilogramů. Bohužel z nálezu už mnoho nespatříte, většinu dal kníže přetavit na dukáty.
Hrnec stříbrňáků
Poklady můžete najít také dnes, i když tolik zlata jako v Podmoklech už asi obsahovat nebudou. Jeden stříbrný nalezl u Černovického potoka v Soběslavi před čtyřmi lety František Dedek. Na stavbě jezu objevil 2,5 kg stříbrných mincí z počátku 17. století. Tehdy začala třicetiletá válka a lidé v celé Evropě ukrývali peníze na nejrůznější místa. Což potvrzuje i nález stříbrných mincí na Šumavě v městečku Kašperské Hory. Při rekonstrukci zdejšího náměstí nalezli archeologové pod zemí hrnec s téměř čtyřmi tisíci mincemi. Zakopal ho zámožný měšťan během třicetileté války – a už si ho nikdy nevyzvedl…
Odměna za poklad?
Když jste dočetli až sem, možná jste si pomysleli, že hledání pokladů je výnosná živnost. Tak to ale není, a to ani když nějaký poklad najdete. Vyprávět by o tom mohl pan Emil Malý. Ten objevil 85 stříbrných mincí ze 14. století. Když je – jak se to podle zákona musí – odevzdal státu, dostal vpravdě směšnou odměnu: 276 korun. Protože skutečná hodnota mincí (kdyby je pan Malý pokoutně prodal) je asi 300 tisíc, úřadům se ho zželelo a měl by dostat přece jen o něco více. Jak je možné, že je odměna tak ubohá? V Česku se nálezcům proplácí jen 10 procent nálezného, navíc z hodnoty kovu. Když tedy nalezená stříbrná mince váží 10 gramů, dostanete zaplaceno za jeden gram. Historická mince má ale hodnotu mnohem vyšší než kolik je v ní kovu.
Nejznámější české mince
Duhovka
Nejstarší mince u nás. Používali je Keltové před více než 2 tisíci lety. Jsou ze zlata. Lidé věřili, že vznikají na konci duhy. Nalézali je totiž často po dešti, kdy se vyplavené a omyté leskly na zemi
Brakteát
Stříbrná mince knoflíkovitého tvaru. Ražba (vzor) byla pouze na jedné straně, druhá byla hladká. Jméno dostaly z latinského braktea, tedy plíšek, plecháč. U nás platily ve 13. století
Haléř
Drobná mince, která dostala jméno podle německého města Hall, kde je začali razit. V české verzi to byla malá stříbrná jednostranná mince zavedená roku 1384 Karlem IV. Později nesly název haléř třeba měďáky Marie Terezie
Pražský groš
Když koncem 13. století objevili v Kutné Hoře velká ložiska stříbra, zavedl král Václav II. v roce 1300 novou hodnotnou měnu. Název pochází z latinského výrazu denarius grossus – tlustý denár
Rýnský zlatý
Zlatá mince ražená od roku 1386 (původně čtyřmi rýnskými kurfiřty). Oblíbená byla i v českých zemích. Název rýnský zlatý se užíval ještě na začátku 19. století
Tolar
Roku 1519 začali v Jáchymově razit velkou (a tedy i hodnotnou) stříbrnou minci. Jméno dostala z německého joachimstaler, tedy jáchymovská mince. Jméno přejala i nejslavnější moderní měna – dolar
Krejcar
Původně stříbrná, později bronzová drobná mince. Pojmenování má z německého Kreuzer, tedy s křížem. U nás platil až do zavedení korunové měny v roce 1892 (sto krejcarů byla jedna zlatka)
Grešle
Drobná mince ražená od roku 1559. Jméno má od německého Groschel, tedy grošíček. Byl to peníz opravdu drobný s hodnotou 3/4 krejcaru. Dostal se i do přísloví, například: Nestálo to ani za zlámanou grešli.
