5 koček vodomilek: Rybářky i dálkové plavkyně

5 koček vodomilek: Rybářky i dálkové plavkyně
Sdílej
 
O kočkách se říká, že se bojí vody, a většinou to skutečně platí. Jak už to ale v přírodě bývá, výjimky potvrzují pravidlo - jsou kočky, které vodu naopak milují. Podívejte se na pět koček vodomilek - od rybářek po dálkové plavkyně.

Kočky „vodomilky“ nevyhledávají vodu jen proto, že si rády zaplavou. Většina z nich ve vodě především loví. A to i kořist, která je ve vodě doma a má tudíž zdánlivou převahu. Kočkovité šelmy jsou však velmi přizpůsobiví predátoři. Druhy koček, které se specializovaly na lov ve vodě, jsou nejen skvělí plavci, ale mají i pár anatomických zvláštností.

Kočka rybářská: Má plovací blány

Nejznámější rybařící kočka má svou specializaci přímo v českém pojmenování kočka rybářská (Prionailurus viverrinus). Jejím domovem jsou mokřady a mangrovové porosty jihovýchodní Asie. V jejich prostředí jsou ryby a další vodní tvorové (žáby, krabi a další bezobratlí) tou nejdostupnější kořistí. A protože tu žádné další suchozemské šelmy specializované na lov ryb nežijí, nemá kočka rybářská potravní konkurenci.

Před kočkou rybářkou nemají ryby prakticky žádnou šanci •  Profimedia

I rybařící kočka ale zůstává kočkou a jako většina ostatních loví ze zálohy. Na ryby většinou číhá ze břehu, a když nějakou spatří, po hlavě po ní skočí. Jen uši přitiskne k hlavě, aby jí do nich nenatekla voda. Ryba, kterou uloví, prakticky nemá šanci uniknout.

Rybářka má na předních nohách tak dlouhé drápy, že je ani nemůže úplně zatáhnout. Také zuby má delší a ostřejší než ostatní stejně velké kočky. Hbitý pohyb ve vodě jí usnadňují plovací blány na předních nohách, plochá hlava a dlouhé štíhlé tělo, které klade vodě minimální odpor.

Smysluplné šelmy: Malé kočky jsou dokonalý výtvor přírody

Smysluplné šelmy: Malé kočky jsou dokonalý výtvor přírody

Kočka plochočelá: Ztracená a znovu objevená

Snad ještě lépe než kočka rybářská je k lovu ryb přizpůsobena její menší a méně známá příbuzná kočka plochočelá (Prionailurus planiceps). I ona má mezi prsty plovací blány, nedokáže zcela zatáhnout drápy a má nezvykle dlouhé špičaté zuby.

V jihovýchodní Asii (Malajsie, Sumatra, Borneo) žije v nížinných záplavových oblastech v okolí vod, kde nahrazuje vydry. Dokonce i svým vzhledem – zploštělou hlavou, krátkýma nohama, krátkým silným ocasem a protáhlým tělem – vydru připomíná.

Kočka plochočelá má mezi prsty plovací blány •  Profimedia

Kočka plochočelá žije tak skrytě, že byla v roce 1985 prohlášena za vyhynulou. O deset let později byla znovu objevena a díky novým metodám výzkumu (např. fotopastem) se ukazuje, že je rozšířenější, než se původně zdálo.

Byla spatřena dokonce na palmových plantážích a ryby loví i v zavodňovacích kanálech. Ze záznamů fotopastí také víme, že si úlovky odnáší dál od vody, takže jí ryba neunikne ani v případě, že se vysmekne.   

Jaguarundi: Vydří kočka

Pro svůj neobvyklý vzhled si jihoamerický jaguarundi (Puma yagouaroundi) vysloužil přezdívku „vydří kočka“. Má dlouhé štíhlé tělo a krátké nohy jako skutečná lasicovitá šelma. Tato tělesná stavba je přizpůsobení k pohybu v hustém porostu travin a rákosin v mokřadech a křovinatého pralesního podrostu.

Jaguarundi není přímo vodní kočka, která by se za svou kořistí potápěla, přesto se ryby na jejím jídelníčku objevují poměrně často. Brodí se v mělkých vodách a ryby se snaží vyhodit na břeh předními tlapami vyzbrojenými dlouhými ostrými drápy. Na svou velikost (jaguarundi je velká jako domácí kočka) je poměrně slabá. Loví proto především ve dne, aby se vyhnula konkurenci ostatních, mnohem silnějších jihoamerických koček.  

Jihoamerický jaguarundi si vysloužil přezdívku „vydří kočka“ •  Profimedia

Jaguár: Pán vod

Vládcem jihoamerického pralesa je obávaný i uctívaný jaguár (Panthera onca). V poměru k tělu má nápadně robustní hlavu, což je způsobeno tím, že má mimořádně silné čelisti s dlouhými zuby a mohutné čelistní svaly. Díky tomuto přizpůsobení se mohl specializovat na kořist, kterou žádná jiná šelma nezdolá.

Nedostatek velkých savců v Jižní Americe vedl k tomu, že se jaguáři zaměřili na lov vodních plazů: želv a krokodýlů, kterých je naopak v místních řekách nadbytek. A právě dlouhé zuby a extrémně silné čelisti jaguárům umožňují prokousnout tvrdý krokodýlí pancíř či rozdrtit ten nejpevnější želví krunýř.

Jaguár je tak skvělý plavec, že loví plazy v jejich vlastním prostředí •  Profimedia

Jaguár je tak skvělý plavec, že si může dovolit lovit plazy v jejich vlastním prostředí. Přitom takový aligátor či kajman není žádná bezbranná oběť, boj šelmy se silným vodním plazem by nemusel skončit vždy vítězstvím kočky.

Jaguáři proto zabíjejí jinak než ostatní kočky – své oběti prokousnou hlavu. Plazí jídelníček si příležitostně zpestřují tapíry či kapybarami. I ty loví nejčastěji ve vodě.

Rybožraví jaguáři: Milovníci vody loví společně!

Rybožraví jaguáři: Milovníci vody loví společně!

Tygr: Dálkový plavec

Za úplně nejlepšího kočičího plavce lze překvapivě považovat druh, který se rybami či jinými vodními živočichy neživí. Největší kočkovitá šelma, tygr (Panthera tigris), potřebuje větší „sousto“. Loví především kopytníky, a to i ty největší – až tunové buvoly.

Za úplně nejlepšího kočičího plavce lze považovat tygra •  Profimedia

Přestože několik poddruhů tygrů obývá nejrůznější biotopy, většinou se od vody příliš nevzdalují. Některé populace tygrů v Indii a Indonésii žijí téměř trvale ve vodě – v mangrovech a rákosinách. Všichni tygři však mají vodu v takové oblibě, že jsou to možná jediné kočky, které si do vody jdou prostě jen tak zaplavat. A plavci jsou to náramní. Nedělá jim problém přeplavat prudký proud tak mohutné řeky, jako je např. Amur, nebo v ostrovní Indonésii plavat z jednoho ostrova na druhý přes průliv široký stovky metrů.

Návrat ohrožených: Nová naděje pro tygry

Návrat ohrožených: Nová naděje pro tygry

Nebezpečné domácí kočky: Doma se nažerou, a pak jdou na lov

Nebezpečné domácí kočky: Doma se nažerou, a pak jdou na lov

Lví osudy: Minulost a budoucnost krále zvířat

Lví osudy: Minulost a budoucnost krále zvířat

 

Články odjinud