Pavouky, štíry, sekáče, roztoče a jim podobné zástupce řádu pavoukovců zná kdekdo, ale o solifugách (Solifugae) téměř nikdo neslyšel. Není divu, nežijí u nás a ani ve světě se o nich moc nemluví. I pro zoology představují jednu velkou neznámou. Vědeckých studií, které se věnují právě solifugám, zatím nebylo mnoho.
Kalaharské Ferrari
V některých oblastech světa přitom solifugy nejsou nijak vzácné. Jejich lepšímu poznání však brání několik skutečností. Především to, že žijí na nejteplejších, nejsušších a často i velmi nebezpečných místech: na pouštích a vyprahlých stepích. Jsou to krátkověcí sezonní živočichové a přesné určení druhu je u nich obtížné. Svou roli hraje i jejich rychlost, kvůli které se špatně chytají. Solifugy dokážou běžet rychlostí až 16 km/hod., která jim v jižní Africe vysloužila přezdívku kalaharské Ferrari.
Smrtonosná kusadla
Dnes známe asi 1100 druhů solifug: Od nejmenších, několik milimetrů dlouhých, až po obry, kteří i s nohama měří až 15 cm. Vyznačují se mohutnými kusadly, která u některých druhů tvoří až třetinu délky těla. Solifugy v nich mají obrovskou sílu a prokousnou i kůži a jemnější kosti obratlovců. Jsou zaznamenány případy, kdy solifuga ulovila ještěrku, hada či menšího hlodavce. Na rozdíl od štírů či pavouků však není jedovatá. Její kousnutí je pro nás velmi bolestivé, ale ne nebezpečné.
První krok
Kusadla solifug jsou vyzbrojená různými výrůstky, zoubky a ostrými hranami. U každého druhu mají svůj charakteristický tvar, který je klíčový pro jeho určení. Vědci nyní vůbec poprvé vytvořili obrazový atlas kusadel a slovník pojmů (je jich 80 a mnohdy jde o nově vytvořená slova), jimiž znaky na kusadlech popisují. Učinili tak první krok k důkladnému poznání solifug. Atlas kusadel totiž umožní vědcům z celého světa sjednotit dosud nejednotné popisy jednotlivých druhů a usnadnit určování druhů.
Tajemný bičík
Při práci na atlasu věnovali vědci zvláštní pozornost výrůstku na špičce kusadel samců. Označuje se jako bičík a nemá jej žádný jiný pavoukovec. Stejně jako samotná kusadla se liší druh od druhu tvarem a velikostí. Solifugám zřejmě slouží při páření. U jednoho druhu vědci pozorovali, že jím sameček předal samičce svůj spermatofor („balíček“ spermií). Zda to platí obecně, je však nejisté. Téměř nikomu se nepodařilo chovat a rozmnožit solifugy v zajetí a pozorovat jejich páření v přírodě je ještě mnohonásobně těžší.
Více o nechutně roztomilých pavoukovcích:
