Permafrost je záhadný ráj
Permafrost je nejsvrchnější část zemské kůry, která je specifická tím, že by neměla rozmrzat ani při vyšších letních teplotách. Jelikož se však jeho tloušťka pohybuje od pouhých několika centimetrů až po 1,5 kilometru, občas na tenčích místech taje. A odkrývá tak ráj plný záhad i hrozeb: Mršiny mamutů i stále životaschopné viry a bakterie.
Láska na bodu mrazu
Psal se 15. srpen roku 1942, když se manželský pár ze Švýcarska vydal hned po ránu do hor podojit své stádo krav. V tu chvíli nic nenasvědčovalo tomu, že by onen den mohl být něčím odlišný od těch předchozích. Až na to, že se Marcelin a Francine Dumoulinovi domů k jejich sedmi dětem již nikdy nevrátili. Pátrání bylo marné. Celých 75 let trvalo, než ledovec Tsanfleuron vlivem nadprůměrných letních teplot začal odtávat a záhada, která otřásla celou zemí, mohla být konečně vyřešena. Těla dvou zmrzlých těl uvízlých v proláklině našel správce místních lanovek. Jakmile zcela šokován nahlásil nález na policii, která následně provedla DNA analýzu, dvě přeživší děti téměř století ztraceného páru si mohly oddychnout. Pohřešovaní rodiče byli konečně nalezeni.
Smrtící epidemie minulosti
Viry, bakterie. Jak vypadají? Jsou nebezpečné? Kolik jich na světě je? To vše jsou otázky, na které není tak snadné odpovědět. Zapeklitá je zejména ta poslední, jelikož vědci po celém světě stále objevují nové a doposud neznámé typy těchto často zákeřných organismů. Některé z nich vyvstávají na povrch díky tání ledovců a globálnímu oteplování. To je i případ antraxu neboli sněti slezinné, která způsobila epidemii v ruském Jamalu před třemi lety. Podle vědců se v oblasti rozšířila kvůli rozmrzajícímu těla soba, který na toto bakteriální onemocnění uhynul před stovkami let.
Záhada přežití
Chorob z útrob ledu, jež přidělávají vědcům vrásky na čele, není málo. Známá jsou třeba ložiska španělské chřipky, neštovic či moru v oblasti aljašských tunder. Jak je však možné, že ony viry dokážou přežít ve spárech ledu po celé desítky tisíc let, zůstává záhadou. Jednou z možností je vytváření spor, které organismus dokonale zakonzervují.
Jedovatá hrozba
Další nebezpečnou látkou ukrytou v ledu je těžký toxický kov, které je využíván jako příměs do slitin či jako náplň různých do přístrojů. O jakém chemickém prvku je řeč? Hydrargium, česky rtuť, se v přírodě vyskytuje spíše vzácně a to výlučně v kapalném stavu. Ojediněle dojde k jejímu uvolnění rozkladem rostlin. V oblastech Arktidy se však mnohdy nerozloží úplně a zakonzervuje se v zmrzlé půdě, která čas od času odhalí svá skrytá tajemství.
Rtuť ve vodě
Množství rtuti, jež se ukrývá pod zemským povrchem, je až zarážející. Američtí vědci došli k dech beroucímu číslu 140 milionů litrů této jedovaté kapaliny. Scénáře, co by se stalo, kdyby se taková masa hydrargia uvolnila, jsou hrůzné. Za určitých podmínek totiž může způsobit fatální zdravotní následky celému lidstvu. Princip je prostý – led se i se rtutí rozpustí a odteče do vodního systému planety, kde nakazí ryby, které po odlovu poputují přímo člověku na talíř. Zbytečné obavy? Podle znalců nikoli. Objem rtuti zamražené v ledu je totiž dvojnásobný oproti tomu, kolik jí dnes obsahují všechny oceány a půdy.
Predátoři z tundry a tajgy
Nejnovějším objevem z hlubin permafrostu je hlava vlka. Obýval lesy naší planety před neskutečnými 40 000 lety. O naprosto unikátní nález se jedná zejména i proto, že v lebce zůstal nepoškozený i jeho mozek. Celá hlava je pokryta původní srstí, zachovány jsou i predátorovy tesáky. Pro ruské vědce je však z hlediska výzkumu nejpřitažlivější srovnání nalezené hlavy s rysy moderního vlka. Dle předběžného ohledání nebyl vlk statnější než jeho současní příbuzní, avšak měl silnější skus, který mu umožnil ulovit i tak mohutné zvíře jakým je bizon.
Poklady Sibiře
Nálezy v oblasti Jakutska, severovýchodní části Sibiře, nejsou žádnou výjimkou. S již zmíněnou hlavou vlka bylo odkryto i zmrzlé tělo mláděte lva jeskynního. Našel ho jeden místní muž, který společně s takzvanými lovci mamutů pátrá v permafrostu po slonovině. Spartak, jak bylo lvíče pojmenováno, dosahovalo na délku 40 centimetrů a vážilo 800 gramů. V současnosti jsou hlava vlka i lví mládě vystaveny v muzeu v japonském Tokiu.
