Když se na pražském Žižkově projedete tramvají okolo Olšanských hřbitovů, možná si jí ani nevšimnete. Mezi novými mnohapatrovými věžáky vypadá vlastně docela nenápadně. Ve své době přitom byla rozlohou největší stavba v Československu a techniku uvnitř jí záviděl celý svět. O čem je řeč? Přeci o bývalé Ústřední telekomunikační budově, která je dnes známá jako Budova CETIN nebo také jako Mordor.
Vítejte v Mordoru
Proč ta nelichotivá přezdívka? Prý kvůli tomu, že věž budovy se tyčí nad Prahou jako Sauronovo oko. Je v tom ale i něco jiného. Pochopili jsme to hned poté, co jsme vstoupili dovnitř. Obrovská budova o osmnácti patrech nad zemí i pod ní vás přivítá spletí nekonečných chodeb, zatáček, schodišť, výtahů a dveří. Je šero, jen nad hlavami nám proudí desítky a stovky svazků kabelů všech barev. Už je nám to jasné. Nazvat zdejší chodby stejně jako pustou zemi stínu ze světa Středozemě je skutečně trefné přirovnání.
CETIN je stometrová věž
Ústřední telekomunikační budova začala vznikat v roce 1972 a dokončena byla v roce 1980. S výškou 96 metrů se hned po pankráckém mrakodrapu Motokov stala ve své době druhou nejvyšší stavbou v Praze. Ještě úctyhodnější je její rozloha. Zabírá 72 000 m2 a není divu, že se ve své době pyšnila titulem největší telekomunikační budovy v Evropě. Ostatně vyšla na astronomickou sumu 1,5 miliardy československých korun. Jen pro srovnání, v té době stálo nové auto kolem 50 000 Kčs.
Sázka na jistotu
Prohlídku začínáme rovnou v podzemí v místnosti, kde se nachází vzduchotechnika. Udržovat zdravé klima v osmnácti patrech vyžaduje stroje, které zabírají plochu o velikosti dvou tělocvičen. Pak se jdeme podívat na rozvody elektřiny. Aby byly telekomunikační sítě v provozu pokud možno bez přerušení, mají zde k dispozici dvě místnosti plné záložních baterií, které zvládnou udržovat budovu v provozu po dobu šesti hodin. Kdyby to nestačilo, spustí se naftové motory. Ty zvládnou udržet telefony a internet v provozuschopném stavu až tři dny. V případě ještě delšího výpadku elektřiny mají technici z CETINu kontakty na dovoz nouzových zásob.
Vstup do protiatomového krytu
Dále nás čekají obří litinové dveře, které vypadají jako z protiatomového krytu. Vlastně nevypadají. V době komunismu nutil všudypřítomný strach z jaderného konfliktu stavět kryty při každé příležitosti – a my vstupujeme do jednoho z nich. Procházíme místnostmi s rozvodnami, serverovnami a čím dál více nám dochází impozantnost celé stavby. Proč ji architekti navrhli tak velkolepě? Mělo to svůj důvod. Tehdy bylo s telefonováním mnohem více práce než dnes. Když jste chtěli zavolat do jiného města nebo dokonce do zahraničí, nejprve jste museli vytočit ústřednu. Tam jste řekli spojovatelce, kam voláte, a ona vás propojila s místní linkou. Kdysi tu pracovalo 2500 zaměstnanců a jen spojovatelek tu seděla tisícovka.
Prázdný telekomunikační kolos
Pak přišly počítače a internet. CETIN byl u jejich zrodu a dodnes se stará o sítě vedené telefonní přípojkou. Práci spojovatelek a mnoha dalších zaměstnanců zvládnou automaty a počítače. Pracuje tu už jen pětina lidí než v dobách, kdy byla obří spojovatelna technickou chloubou. Proto ty prázdné chodby a místnosti. CETIN se během pár let rozdělí do několika malých pracovišť po Praze. Obří komplex čeká zbourání. Do konce roku 2020 ho bagry srovnají se zemí a namísto něj tu vyroste trojice věží od architektky Evy Jiřičné a v ní stovky nových bytů.
Jako v NASA
Blížíme se ke konci prohlídky a vstupujeme do kontrolního centra. Máme pocit, jako bychom se teleportovali do řídicího střediska NASA v Houstonu. V místnosti plné počítačů blikají z monitorů všelijaké grafy a tabulky. Gigantická obrazovka přes celou zeď ukazuje čísla a data z meteoradaru. Pokud dojde k selhání linky kdekoli v republice, okamžitě se to tady dozvědí a vyšlou na místo techniky, které mají připravené v každém kraji naší země. Díky tomu netrvají výpadky internetu déle než pár hodin ani v případě, že třeba při přestavbě někdo přetrhne kabel ukrytý hluboko v zemi uprostřed dálnice.
Na čerstvém vzduchu
Prohlídku končíme na střeše budovy. Je odsud nádherný výhled na celou Prahu. Nakonec zaměříme zrak na historickou ústřednu ve Fibichově ulici, která je zhruba dva kilometry daleko. Ta vznikla v roce 1922 a sloužila až do otevření této ústředny. Průvodce nám vesele oznámí, že mezi oběma budovami vede skrz půlku Žižkova podzemní tunel, kterým vedou staré kabely do nové budovy. Už nás to ani nepřekvapuje.
