Když je Slunce během dne vysoko nad obzorem, je oslnivě žluté. Při západu se ale jeho barva velmi často promění v oranžovou. Proč tomu tak je? Naše Slunce samozřejmě září už hezkých pár miliard let stejně. Za jeho odlišným zbarvením je zemská atmosféra.
Pokud je Slunce nízko nad obzorem, čeká jeho fotony letící k nám delší cesta, než když je vysoko nad obzorem. A je to hodně trnitá cesta. Světlo se rozptyluje na molekulách vzduchu. Samotné světlo se skládá z velkého počtu barev, o čemž se můžete přesvědčit, když pozorujete duhu – a nemusí to být jen duha vysoko nad vašimi hlavami, stačí i rozprašovací hadice na zahradě za slunečného dne.
Slunce a kouzlo světla
Modré světlo se rozptyluje nejvíce, takže absolvovat zmíněnou delší cestu atmosférou mu dá pořádně zabrat a často se k nám ani nedostane. Naopak červené světlo se rozptyluje nejméně. Delší výlet atmosférou mu nedělá až tak velký problém.
Krásné západy Slunce můžeme pozorovat také na ostatních planetách Sluneční soustavy. Pro hrátky s barvami je ale potřeba atmosféra, takže Merkur si můžeme rovnou vyškrtnout. Složení atmosféry je pak velmi důležité v tom, jaké barvy při západu Slunce uvidíme.
Simulace západů Slunce
Geronimo Villanueva z Goddardova vesmírného centra NASA vytvořil simulace západu Slunce na Uranu. Nebylo to proto, že by se snad během koronavirové pandemie nudil, ale šlo o přípravu pro budoucí sondu, která Uran bude zkoumat. Společně s Neptunem patří Uran mezi nejméně prozkoumané planety, což se snad v budoucnu změní. Až bude jednou sonda posílat zpět na Zemi krásné snímky atmosféry Uranu, může simulátor pomoci při interpretaci fotografií. Vědce bude zajímat především složení atmosféry.
Modrý západ na Uranu
Uran je ledový obr. Na jeho „povrchu“ nelze přistát. Má jen jádro obalené hustou atmosférou. Pokud bychom ale někde v atmosféře zaparkovali svou kosmickou loď, pozorovali bychom modrozelený západ Slunce. Může za něj atmosféra z vodíku, hélia a metanu, která absorbuje červenou část světla.
Západy Slunce ve vesmíru
Vzhledem k tomu, že dat o Uranu moc nemáme, Villanueva si vyzkoušel simulátor i na dalších planetách, aby věděl, zda funguje. Ale ne na všech. Přidal ještě Mars, Venuši, Zemi, Saturnův Měsíc Titan, který má atmosféru z dusíku a také exoplanetu TRAPPIST-1 e. Jedná se o jednu ze sedmi planet u hvězdy TRAPPIST-1, která se nachází 40 světelných let od nás. Planeta by měla mít podobnou velikost a hmotnost jako Země a možná i podmínky vhodné k životu. Mateřská hvězda je ale jiná než Slunce. Je mnohem menší a chladnější.
