Odpověď

Ahoj Alane, nic si z toho nedělej. Když jsem byl mladší, taky jsem se bál tmy. Hlavně proto, že jsem si myslel, že jsou různá strašidla. Vždycky jsem si vzpomněl na nějaký děsivý film nebo detektivku a taky na mě sem tam nějaký dospělý vtipálek vybafl. Myslel si, jaká to je legrace, přitom já se málem „počůral“ strachy. Pak jsem se tmy pomalu odnaučoval bát. O svém strachu jsem řekl dospělému, kterému věřím a ten mě učil poznávat tmu, jako tajemnou komnatu, ve které svítí světlušky, lišejníky, poslouchám, jak les spí, a vnímám, jak je úplně jiný než ve dne. Zjistil jsem, že žádní duchové ani strašidla neexistují, a že mi noční příroda nemůže vůbec nic udělat. Naopak, jen mi nabízí svoje krásy. Jediný, kdo by ti mohl ublížit je zlý člověk, a od toho tě rodiče ochrání. Zkus to jako já. Mourrison