Už to nevydržím

Milý Mourrisone, na začátku bych tě chtěla poprosit, abys tenhle dopis (pokud tě nějak moc nezaujme) nikam nedával, dole máš kratší dopis, který je určený i k tomu. Asi od 3. třídy mám občas chvilku, kdy je mi hodně smutno (často se i rozbrečím). Vzpomenu si na nějakou událost a jsem z toho smutná (často to je spíš veselý). Kamarádka říká, že bych měla navštívit psychiatra, já si to myslím taky, ale nechci s tím obtěžovat rodiče, navíc to vím jen já moje 2 kamarádky a teď ty (rodiče ne). Tohle bych vydržela, ale poslední dobou (cca 3 měsíce) jsem neustále smutná (ne z něčeho určitého, ale moje normální nálada je smutek), bolí mě hlava, chce se mi spát (spím každý den dost dlouho), nic nechci dělat a jsem prostě smutná (v druhém dopise ti píšu, že mě baví vtipy, ale moc mě nerozveselí, i když jsou dobrý). Nepřipadá mi to jako deprese, ani jako přechodný splín. Kdybys věděl, jak mi pomoct, nebo na koho se obrátit, odpověz prosím obratem. Předem děkuji za odpověď. P.S.: Neposílám adresu, protože jsem jen ráda za odpověď a už to nevydržím.

Odpověď

Milý anonyme, vím, že ses mi pod dopis podepsal, ale abych ti mohl odpovědět, neuvedl jsem tvoje jméno a vymazal, jak si starý. Tak doufám, že si dopis poznáš. Být dlouhodobě smutný není nejen zdravé, ale hlavně to je vyčerpávající. Konec konců sám píšeš, že dlouho spíš. Příčin může být několik, nastupuje u tebe puberta, takže nastává i hormonální rozkolísanost, která má za následek rychlé změny nálad (jsme šťastní a během pěti minut neskutečně nešťastní nebo vzteklí a nevíme proč). Ale když smutek přetrvává hodně dlouho, může jít i o nějaký druh úzkosti (opravdu nemusí jít hned o depresi), se kterou by ti dětský psycholog nebo psychiatr uměl poradit. Nestyď se a klidně za ním (s maminkou nebo tatínkem) zajdi. V našem podvědomí mohou být ukryté události, které se nám v určitém věky nevybaví formou vzpomínek, ale třeba formou smutku, nevysvětlitelné zlosti nebo nemoci. Opravdu nic neodkládej, čím dříve se poradíš, tím dříve ti bude lépe. Mourrison

Můj brácha je čím dál víc protivnější >

Asi mám deprese >

Mám velké deprese a chci zemřít >

Sdílej
 
 

Mám ráda kamaráda víc než jako kamaráda, co s tím?

Ahoj Mourrisone, mám jednoho kamaráda, se kterým chodím pořád ven, jsme spolu skoro pořád. Asi před týdnem jsem si uvědomila, že ho mám asi víc ráda než kamaráda a teď nevím, co mám dělat dál. Bude to takový divný s ním zase chodit pořád ven. Co mám dělat, když s ním chci začít chodit. To se mám začít chovat jinak? A jak? Promiň, jestli je ten dopis zmatený. Dík, Zdenka

Jak se stát kosmetičkou?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych být kosmetičkou, ale nevím, na jakou mám jít školu a co všechno musím umět a znát. Poradíš mi, prosím? Dík, Jitka

Co je Nobelova cena a můžu ji získat?

Ahoj Mourrisone, nedávno jsem slyšel v televizi, že někdo získal Nobelovu cenu za mír. Co to vlastně znamená a můžu ji taky někdy získat, když se budu hodně snažit v nějakým oboru? Dík za info. David

Stydím se jít k psychologovi a psychiatrovi

Ahoj Mourrisone, mám nějaký problémy, o kterých tady nechci mluvit, ale máma mě kvůli tomu objednala k psychiatrovi a pak že musím i psychologovi. Strašně se stydím to říct ve třídě, až budu chybět a budou se mě ptát proč. Co jim mám říct?

Jak mám rodině vysvětlit, že mě baví něco jiného?

Ahoj Mourrisone, asi nejsem normální, ale mám pocit, že jsem úplně jiný než můj brácha a rodiče. Oni chtějí pořád někde cestovat, něco objevovat, rádi chodí na túry, dělají všechny možný sporty a mě tohle vůbec, ale opravdu vůbec nebaví. Nejraději si čtu anebo dělám něco na počítači. Ale oni mě pořád nutí být s nimi a já jsem potom otrávenej. Jak jim to mám vysvětlit, že mě baví něco jinýho? Lukáš (14 let)

Jak si mám prosadit, co chci?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych od tebe poradit s takovou jednou věcí. Mám tři nej kamarádky a je nám spolu fakt dobře. Ale je pravda, že jedna věc mě trápí. Vždycky si řekneme, co druhý den podnikneme a pak to děláme. Ještě jsme ale nikdy nedělaly to, co chci já a já nevím, jak si to mám prosadit, nebo jak to mám říct, aby mě taky někdy respektovaly. Díky, Denisa (13 let)

Máma se se mnou chce pořád mazlit a mně je to nepříjemné

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Jsem s mámou sám, protože se naši rozvedli a moje máma se chce se mnou pořád mazlit. Já ji nechci naštvat nebo urazit, ale není mi to příjemný. Taky se bojím, aby jí to nebylo líto, tak to vždycky nějak protrpím. Mám jí říct, že to nemám rád? Aleš, 11 let

Když někdo něco udělá, odskáče to celá třída

Zdravím Mourri, chtěla jsem se zeptat na něco, co mně velice trápí, a myslím, že tohle je to místo, kde mi někdo poradí. Jsem na střední prvním rokem, a moje nová třída se chová hrozně. Zrovna dneska jsme se bavili na třídním groupchatu, kde je i učitel a oni se chovali hrozně, to také není poprvé, vždy když někdo něco udělá, odskáče to celá třída, a dneska v tom group chatu jsme naštvali třídního natolik, že skupinu zrušil, Myslím, že hned v pondělí nás seřve a za pár studentů to jako vždy odskáčou i ti, co za nic nemůžou, a já se na to nemůžu dívat. Mám momentálně vybitý mobil (píšu přes laptop) a nemám u sebe nabíječku, ale hned jak si ho nabiju, třídnímu chci poslat zprávu a omluvit se (já jsem tam nenapsala nic, co by ho mohlo naštvat, ale i tak za ostatní se chci omluvit). Můžeš mi poradit, jak třídu přijmout, aby začala školu a učitele respektovat. Vypadá to tam jak v ZOO a už jsme známí jak nejhorší třída a je mi z toho na blití, jak je mi trapně. Děkuji předem za odpověď. Eliška, 15 let

Mám se plést do sporů spolužáků?

Ahoj Mourrisone, Mohu se samozřejmě mýlit, ale mám pocit, že teď jsem ve fázi svého života, kdy už se ze mě stává člověk, kterým budu už po zbytek svého života. Jakoby že teď se mi už tvoří osobnost, kterou budu mít v dospělosti. Že už nejsem dítě, které si tvoří názory podle jiných, ale spíš uvažuji sama podle sebe. A mám osobnost bojovnice za lidská práva. Ve smyslu, že opravdu už teď hrozně moc pořád lidi obhajuju a hrozně chci spravedlnost. Ne žádná radikální aktivistka, jen prostě to mám v osobnosti, že mi není jedno, jak se lidi k jiným chovají. To je ale zásadní problém v této době na druhým stupni základní školy. Plno šikany, rasistických a nevhodných vtipů a obecně plno hloupých dospívajících. Třeba moji spolužáci furt říkají "n word" a mě to strašně štve. Šikanují mého spolužáka s nadváhou, dělají si srandu a odstrkují kluka, který na ně není dost "maskulinní" nebo co já vím, chovají se hnusně úplně ke všem a mně to nepřijde v pořádku. Kdykoli něco hnusného řeknou nebo napíšou, já jim napíšu, ať už to nedělají. A teď mě hrozně moc lidí nemá rádo za to, že se prý do věci moc pletu a nejsem prostě jako všichni ti ostatní, kteří předstírají, že to je v pořádku. Ten spolužák s nadváhou má seriózní psychický problémy, a ten spolužák, který se chová jako holka je neustále smutný, protože ho odstrkují. Jsem přesvědčena, že je správně se do toho "plést", protože jinak to nemusí dopadnout dobře. Ale co já vím, třeba je lepší se do toho neplést? Prostě opravdu nevím co dělat.

Kamarádka mi řekla, že je nebinární a já nevím, co to je

Ahoj Mourrisone, kamarádka mi včera řekla, že je nebinární a já nevím, co to je a nechci se ztrapnit a ptát se jí. Sylva