Mám „divné“ zájmy

Ahoj Mourrisone, chtěla bych si potvrdit otázku, jestli jsem divná nebo ne. Podle toho jak se na mně okolí dívá, si přijdu, že divná jsem. Moje koníčky, to co mně zajímá, to jak se vyjadřuji a chovám ve společnosti, může lidem připadat a připadá divné. Lidé, kteří jsou se mnou v bližším kontaktu, by se mne nejraději spíše stranili, pokud bych jim o sobě pověděla víc, než je nutnost. Vím to, protože se mně straní vlastní máma, se kterou bydlím a děsím ji,(což mi sama párkrát již zpětně řekla). Abych to třeba trochu specifikovala, děsí ji moje zájmy a chování, jako kdybych byla psychopat. Mám ráda zbraně, druhou světovou válku, velmi se zajímám o gore, chirurgii, pitvu a mnoho dalšího spojeného s násilnými činy a smrtí jako třeba jatka. Avšak černý humor mám také velmi ráda, což je problém protože občas dělám strašné vtipy i když se to fakt nehodí. Mámu nejvíc zneklidňuje to, že spíme ve stejné místnosti a tím, že ji skoro celý den nevidím (práce, škola atd..) tak s ní chci mluvit alespoň v ten večer, ale nemám moc o čem, protože ona už nemá sílu odpovídat na klasické otázky, a tak začnu mluvit o tom, co mně zajímá a co jsem viděla. Umím velmi dobře popsat a rozebrat události až do podrobna, takže jsem jí byla schopna velmi VELMI moc dobře popsat třeba video, kde byla kráva na jatkách, nebo když jsem se jí zeptala: ,,víš, jak se zabíjí psi v Číně?'' a ona odpověděla: ,,ne, nevím'' popsala jsem jí všechny způsoby a pak i našla a snažila se ukázat jí video. To je jeden z příkladů co ji děsí. Nejvíc ji na tom děsí to, že se u toho víc než dost usmívám a mění se mi hlas na tzv. jak ona říká pěkně hodně perverzní a strašidelný. Zajímám se také o holokaust, ráda kreslím obrázky obsahující krev, smrt, orgány a duševní bolest. Jsem introvertní člověk, ve společnosti více lidí vydržím být beze slova, jen dávat krátké odpovědi na otázky. Mám obavy, že kdyby se o mně dozvěděli všechny mé zájmy, poslali by mně rovnou k Chocholouškovi. Ani tady jsem neřekla ty zájmy, které se považují za, podle rodiny, nejhorší. Mám dvě kamarádky, ale moc se s nimi nevídám, protože každá chodíme na jinou střední školu. Z mojí školy se s nikým moc nebavím a raději stojím opodál než s nimi. Mám poměrně posunuté hranice ohledně toho, co beru jako normální a co už za normální neberu. Částí je to nejspíš i prostředím v kterém jsem ''vyrůstala'', jako malá jsem měla ten typ otázek jako: „ono není normální, že se doma bijou navzájem a řvou?'' ,,proč lidem vadí, že člen rodiny bere dr*gy?'' ,,vy jste o víkendu jako děti nebyli s rodiči od rána do večera v baru? '' našlo by se toho víc, ale už jsem jako starší pochopila, že tohle ne a ne, tohle je špatně. Ale stejně to mám v podvědomí normalizované. Myslíte si, že to spolu vše nějak souvisí? U psychologa jsem nikdy nebyla, i přesto že mám noční můry a celkem dost neumím rozlišit realitu od snu. Často se mně ptají, s kým jsem to mluvila? Když jsem tam byla sama. A občas se mi zdá, že je se mnou někdo v pokoji, ale když se na to místo podívám, nikdo tam není a jsem díky tomu strašně paranoidní. Celkem dost chytím úzkost a nemůžu dýchat anebo neumím být šťastná, cítím se pak jako bych žila za sklem. Jsem tedy divná nebo něco horšího? Nejhorší je, že mi přijde, že jsem obyčejná a poměrně normální i kamarádka mi říká, že jsem milá, umím naslouchat a poradit, jenom jí je líto, že mně nemůže obejmout, protože nesnáším kontakt a že ji občas děsím. Na základní škole nás obě ostatní šikanovaly a já ji pak obraňovala a trochu se změnila na bitkaře, který se rád mstí zpět a má rád strach druhých. Kamarádce to však nevadí, na lidi co mám ráda, bych ruku či špatná slova nikdy nevztáhla. A vlastně i zvířata se mě bojí! A je jedno, jestli je to domácí mazlíček nebo nějaké cizí zvíře, vždycky se plaší, štěkají nebo se snaží dostat pryč ode mě. Omlouvám se za tak dlouhý text, ale myslím si, že z pouhých pár větiček se nedá nic moc zkoumat. Ohledně vzhledu - nosím výhradně černé oblečení, vysoké šněrovací boty, koženou bundu kdykoliv je na to počasí. A samozřejmě choker a pár párů náušnic a piercing v uchu. Takový mix rock-punk-goth a mám krátké vlasy. Možná i tím můžu někomu přijít nesympatická hned od prvního dojmu. Často si mě pletou s klukem, ale to nejspíš jen kvůli postavě a vlasům a zároveň nepoužívám tunu make-upu a podobných věcí. Doufám, že celý ten popis, skoro až slohovka není moc nesrozumitelná tím, že furt přidávám nové a nové body. Ach, abych nezapomněla, úplný tupec taky nejsem, podle učitelů jsem na svůj věk byla vždycky vyspělejší a IQ se pohybuje kolem 120, takže žádný podprůměr doufám. Ten test jsme ve škole měli již pár let zpět a dělali ho všichni povinně.

Odpověď

Milý anonyme, respektive anonymko, hned v úvodu tě musím ujistit, že jsi naprosto normální a nejsi divná. Každý z nás jsme originál a každého z nás ovlivnilo a ovlivňuje prostředí, ve kterém vyrůstáme. Jak píšeš, tvoje zájmy jsou netradiční, ale jestli jsem to správně pochopil, tak s nimi nikomu neubližuješ, nikoho neomezuješ, ani neobtěžuješ, takže máš na ně plné právo. Třeba tě zrovna nasměřují na tvé budoucí povolání, například veterináře, detektiva a podobně. Z tvého dopisu cítím, že máš v sobě zmatek a trochu tápeš. Píšeš, že jsi nikdy u psychologa nebyla. Zkus to. Jeho návštěvu ti doporučuji. Mohla bys před ním vyslovit všechno to, co jsi mi napsala a spolu byste přišli na odpovědi na tvoje otázky. Není na tom vůbec nic špatného. Naopak. Abychom mohli a uměli pochopit druhé, musíme poznat a pochopit především sebe. A to je daleko těžší. Ale když se to podaří, je to dar. Budu moc rád, když mi napíšeš, jak ses rozhodla. Mourrison

Říkají, že jsem divná

Jsem asi divná

Sdílej
 
 

Připadám si jako dítě, jak mám zapadnout mezi ostatní?

Ahoj Mourrisone, snad celý život vypadám mladší (lidé si myslí, že je mi 11-12 let) a vůbec mi nepřijde, že je mi 14, skoro 15. Já se možná i mladší cítím. Mám úplně jiné zájmy než spolužáci. A přijde mi, že je to špatně. Vždyť za pár let už budu dospělá, což si také vůbec neuvědomuji. Poraď mi, prosím, jak se mám víc začlenit mezi vrstevníky? Trochu mě děsí, že hodně mých dobrých kamarádů je třeba o 2 roky mladší než já.

Dostanu se na střední školu s dvojkou z chování?

Potřebuji poradit, pan ředitel mi chce dát 2 z chování na vysvědčení, ale jsem v 8. třídě, takže se mi to bude brát na střední a na spoustu škol mě nevezmou, a tak paní učitelka třídní chce na pedagogické radě se zeptat, jestli by nešla jenom Ředitelská důtka, je to za to, že jsem na záchodech natáčela kamarádku na mobil, kde se mohla zranit. A já nevím, jak to mám říct rodičům a jestli by mně vzali na uměleckou školu, děkuji za odpověď. Niky

Bojím se, že mi někdo vezme kluka, kterého miluji

Ahoj, Mourrisone. Miluju jednoho kluka ze třídy ale je to můj nej kamarád, ale bojím se, že mně ho někdo vezme, pomoz mi.

Jak říct mámě, že se mi nelíbí, jak mě obléká?

Ahoj Mourrisone, moje máma mě pořád oblíká, a mně se nelíbí, co mi oblíká. Nevím, jak jí to mám říct. Poradíš mi prosím? Děkuji Eliška 11 let.

Jak se vrátit z gymnázia na základní školu?

Ahoj Mourrisone. Jsem v prvním ročníku osmiletého gymnázia ale chtěl bych se vrátit na základní školu, na kterou jsem chodil kvůli tomu, že jsem měl na škole skvělé kamarády. S jedním chodím na dva kroužky, s dalším jezdím na víkendovky, ale s ostatníma se stýkám, jenom když naplánuji výlet. Další důvod je, že učení probereme velmi rychle a další hodinu píšeme test a v písemkách, které píšeme, jako opakování 5. ročníku je spousta věcí, o kterých jsem se neučil. A poslední důvod je, že třída, ve které jsem, si vykládají o jiných věcech než já. Sice mám kamarády, ale ti mě nepřijdou tak dobří jako mí bývalí. Mamka mně řekla, že musím kamarády líp poznat a zatím mně řekla, že zatím nepřestoupím. Robin 12 let

Jsem normální, když se mi líbí vlastní sestřenice?

Ahoj vím, že to je docela zajímavá otázka a že tuto otázku asi neuslyšíš každý den, ale stejně bych se chtěl zeptat. Mám totiž takový pocit, že můj morální kompas je zmatený či rozbitý, protože myslíš si, že je normální, když se mi líbí moje sestřenice? Už si nevím rady, kdysi dávno, jak jsem byl u dědy, tak na mě občas, tak jako koukla párkrát, což z toho může něco vyplívat XD, každopádně není to, tak důležité, že se jí možná líbím, jako může to být velká pravděpodobnost, ale stejně mi nepřipadá v úvahu na to vůbec myslet, že s ní budu chodit a co jsem původně chtěl napsat je to, že jakmile jsme odjeli od dědy, tak jsem na ni zapomněl. Byla oslava od strejdy a ona tam byla taky a díky tomu mám ty zamilované pocity znova. Už nevím co s tím. Nevím si rady. Jak si mám tohle to vysvětlit sám? Natož pak mámě? Joo oukey v ČR je to sice legální, ale stejně. No nikdy by mě nenapadlo, že vše co si prožiju v tomto životě ať už ve škole či co všechno, tak nikdy mě nenapadlo, že se zrovna zamiluju do sestřenice. Začíná to ze mě vysávat energii. Vím, asi to až moc prožívám, ale stejně co kdyby se to náhodou fakt stalo? Můj strejda je hodný, s ním mám dobrý vztah, ale ty jo kdyby, mě zbil za tohle (Což taky nemusí, že jo.) To by od něho asi bolelo (trošičku víc) a ještě k tomu reakce od dalších z rodiny. Nooo katastrofa docela teda. PS: Té sestřenici je aspoň víc jak 18 let  

Nemám ráda kluky a nedokážu s nimi mluvit

Ahoj Mourissone. Mám takový divný problém. Už od malička nemám ráda kluky, vlastně mám pocit, že k nim cítím čirou nenávist. Vůbec nevím, čím to je, nemám s nimi nějakou špatnou zkušenost, možná jen to, že mám rozvedené rodiče a táta se k mamce chová dost hnusně, někdy je to i vážnější. Vůbec s nimi nedokážu mluvit, dokonce, i když přijde do třídy učitel, tak se cítím divně. Asi už jsem přestala věřit, že na světě existujou nějaký hodný a slušný kluci, protože kromě tebe jsem ještě asi žádného nepotkala. Nevím, jestli je to prostě puberta, ale někdy jsem na ně tak naštvaná, že kvůli tomu nemůžu spát a vybíjím si to tím, že kreslím depresivní kresby. Je to v pořádku? Děkuji. Anonymka.

Bojím se, že se líbím svému učiteli! Zvláštně se chová...

Ahoj Mourrisone, ve škole máme dílny. A učitel se ke mě chová hrozně zvláštně. Schválně mě přesadil dopředu, nebo si mě jedinou odvedl ze třídy, aby mi sám ukázal, kde jsou koše. Pořád na mě kouká. Bojím se, že se mu líbím. Anonymka, 15 let

Jsem zoufalý, moje holka pořád mluví s ostatními

Jsem velmi smutný kvůli tomu, že moje holka pořád mluví s ostatními kluky ze třídy, mám z toho deprese, a i když jsem jí to řekl, tak to pořád dělá, už jsem zoufalý.

Co mám dělat, když se mi líbí moje nejlepší kamarádka?

Ahoj Mourrisone, moje nejlepší kamarádka se mi extrémně líbí a každý se nás ptá, proč spolu nechodíme, ale vždy jen řekneme, že s tím druhým nikdy a že jsme jen kamarádi, ale já k ní cítím něco víc, co mám dělat? Jakub