Je mi 13 a seznámila jsem se se 21 letým

Ahoj Mourrisone, cítím se strašně hloupě a hrozně, ale mám problém. Včera večer jsem jen tak ze srandy byla na omegle. No, a tam byl takový sympatický kluk, hodně inteligentní, zajímavý, slušný, prostě všechno. Dlouho jsme si psali. Já lhala o svém věku, takže on netušil, že se baví s 13 letou holkou, a ne se 17 letou. Jemu bylo 21. Jsem na svůj věk dost vyspělá, takže i když kromě svého věku jsem mu nelhala, tak jsem se mu platonicky zalíbila. On sám řekl, že nehledá vztah, jen přátelství. No, a když už se konverzace schylovala ke konci, on mě požádal, jestli je nějaká možnost, jak se ještě nějak jindy zkontaktovat. No a mé blbé já mu dalo svůj instagram, protože neumím říct blbé ne. Ale já nechci pokračovat v psaní s ním, i když je moc milý, protože to se prostě nesluší, když je on už dospělý. Naštěstí jsem nebyla až moc hloupá, a neřekla své celé jméno, nesdílela přesnou adresu či školu, ale potřebuju se ho nějak zbavit. Jsem strašně hloupá a cítím se fakt hrozně, a teprve o den později jsem si uvědomila, co jsem vlastně provedla. Ano, mohla bych mu samozřejmě napsat, že už nechci si s ním psát, ale to nedovedu. Nedokážu ho zradit nebo mu ublížit. Co mám dělat? Prosím pomoz. Děkuji moc, 13 let.

Odpověď

Milá anonymko,

děkuji ti za upřímný a otevřený dopis. Z něho cítím, že jsi rozumná holka, která si moc dobře uvědomuje, že ve třinácti letech není v pořádku si psát anebo se scházet se starším jednadvacetiletým klukem. Ve tvém věku je takový věkový rozdíl opravdu velký.

Co teď? Co mám dělat?!!

Píšeš, že nechce pokračovat ani v psaní. Myslím si, že na tom není nic špatného, kdyby ses mu přiznala. Můžeš mu napsat, že se ti s ním dobře povídalo, ale až doma sis uvědomila, že jsi na něj příliš mladá.

Jestli je rozumný, slušný a inteligentní (koneckonců píšeš, že takový je), tak to pochopí a nebude ti vůbec nic vyčítat. Naopak, bude si tě vážit za tvoji otevřenost a upřímnost.

Pokud to nedokážeš, tak zkrátka na jeho zprávy nebudeš reagovat. Sice to je víc neslušné než se přiznat, ale také to je řešení. V žádné případě si nic nevyčítej a neobviňuj se – to se může stát komukoli. Mourrison

> Bude mi teprve 15 a neskutečně jsem se zamilovala do staršího kluka

> Zamiloval jsem se do učitelky, co mám dělat?

Sdílej

21. května 2023

Kamarádku týrá máma

Ahoj Mourrisone, ani nevím, jak se to stalo, ale začala jsem si psát s takovou holkou ze školy, kterou teda znám už dost dlouho, ale nikdy jsme se nebavily. No, a ona mi překvapivě fakt hodně přes zprávy věří, i když o mně absolutně nic neví, přijde mi to trochu zvláštní. Svěřila se mi, i když to asi nebylo moc tajemství, že jsou její rodiče rozvedeni. No, a včera mi napsala, že ji její mamka chce poslat na nějakou jednodenní výpravu na vodě či co, a že ona tam nechce, protože ty lidi tam zná a prý jsou fakt zlí a že ji jednou hodili v oblečení do ledový vody a tak, a ona se mezi nimi necítí dobře, protože ji neberou do kolektivu, a navíc je to na její narozeniny, které ona nechce takhle trávit. Tak jsem jí řekla, ať to mamce nějak rozumně vysvětlí, že to určitě pochopí, ale ona mi odepsala, že to zkoušela, ale že jí ta mamka vyhrožovala, že ji zmlátí, a že se s ní nemá hádat. Prý, že o ní jednou její mamka rozbila vařečku, no a prostě ji mlátí. Ta holka se cítí fakt blbě a řeže se, ale nedělá to pro pozornost nebo cokoli takového, ale aby mohla do nemocnice, aby její mamka si uvědomila, jak jí ubližuje. Já nevím, co mám dělat. Vím, že je blbé lidi takto podezírat, a já jí to věřím, ale co když si vymýšlí? Nebo přehání? Hlavně, já neznám ji, ani její mamku, nic o ní nevím, a chci jí pomoct, ale nevím jak. Řekla bych jí, ať jde ke školní psycholožce, ale ta „vyšetřuje" jen když rodiče podepíšou nějaký papír, což je naprosto stupidní. Taky jsem jí napsala, že by mohla zavolat na linku bezpečí, ale ona nechce, aby na její mamku zavolali policii, protože to by pak musela bydlet s tátou, který jí ale nedokáže zaplatit školné, a teď ji cituji „asi mi víc záleží na mé budoucnosti než na zdraví". No prostě fakt netuším, a omlouvám se za ultra dlouhý dopis, prosím pomoz! Děkuju moc.

Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě na něco zeptat. Moje holka bydlí na druhém konci Prahy, a tak se nemůžeme tak často vídat. Jenže já se bojím, aby se nezamilovala do někoho jinýho, ale nechci jí pořád volat a hlídat a vyptávat se, co dělala a tak. Strašně na ní žárlím a nemůžu si pomoct. Co mám dělat, Dalibor

Mourrisonova poradna