Mám pocit, že jsem k ničemu a nikomu na mě nezáleží

Ahoj Mourrisone, je mi 13 let, předem bych se chtěl omluvit za pravopisné chyby, nikdy mi nešla čeština. Chtěl bych se zeptat, jak se vypořádat s pocitem, že jsem k ničemu a že pro všechny by bylo lepší, abych umřel, moji kamarádi se mi snaží pomoct, ale nezbavil jsem se toho, prosím, odepiš, možná jsi moje poslední možnost. Předem děkuji za odpověď. Anonymní Strakapoud :-)

Odpověď

Milý anonymní Strakapoude,

je mi moc líto, jak se cítíš. Dovedu tě pochopit, občas každý z nás máme pocit, že nikomu na nás nezáleží. Opak je ale pravdou. Uvědom si, že pro rodiče (a určitě i prarodiče a sourozence) jsi středobod vesmíru (to nejcennější, co mají), i když ti to třeba nedávají najevo pokaždé, když to potřebuješ.

Píšeš, že se ti snaží kamarádi pomoct. Takže vidíš, že jim na tobě záleží. A v žádném případě nejsi k ničemu. Každý z nás má svou vlastní hodnotu, ale musí ji vnímat i on sám. Proto si vezmi papír a napiš si na něj všechno, co se ti na sobě líbí (a nevynechej ani takové věci jako například - umění naslouchat, ochota pomoci, mít druhého rád, umění soucítit s druhým a podobně).

Zkus si zkrátka uvědomit svoje kladné a dobré stránky. V každém případě bych ti radil, aby ses obrátil na školního psychologa a zkusil mu svoje pocity popsat. Uleví se ti už jen tím, že o tom budeš mluvit a budeš je umět pojmenovat. Kdyby se tvoje smutná nálada nelepšila, svěř se svoji lékařce (pediatrovi), který ti poradí, jak dál. V každém případě si svoje pocity nenechávej pro sebe. Držím ti palce. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Mám divný pocit a vytrácí se ze mě radost

Mám divný pocit a vytrácí se ze mě radost

Kamarádi mají sebevražedné myšlenky a chtějí se zabít, co mám dělat?

Kamarádi mají sebevražedné myšlenky a chtějí se zabít, co mám dělat?

Sdílej
 
 

Mourrisone, děkuji za radu a podporu, měl jsi pravdu!

Ahoj Mourrisone, možná si vzpomeneš, že už jsem ti psala ohledně toho, že bych chtěla na sosoom a bála jsem se to říct rodičům, protože jsem se bála jejich reakce. Chtěla bych ti moc poděkovat za rady a podporu. Nejdříve jsem se o tomto pobavila s bráchou a pak i s kámoškou, protože to pro mě bylo lehčí, než to říct rodičům (ne, že bych jim nevěřila, ale jak říkám, bála jsem se reakce). No dnes jsem to už rodičům řekla a máš pravdu. Neskutečně se mi ulevilo, protože teď už nic nemusím skrývat, ale pouze si o tom budeme povídat. Rodiče teď se mnou důkladněji rozebírají školu a dokonce i to školné je prý v pohodě! No, i tak si asi příští rok (bude mi 15) seženu brigádu, ať jim pomůžu. :-). Jestli mi neodepíšeš, tak nevadí. Chápu, že jsou tady mnohem důležitější dopisy. Ještě jednou díky, Verča.

Nezvládám to! Zabiju buď sebe, nebo matku...

Ahoj Mourrisone, už několikrát jsem psala do tvé poradny, ale dneska - nezvládám to, přijde mi že, ještě chvíli budu muset strpět žít v jednom domě jako moje matka a zabiju buď sebe, nebo ji. Neříkám to z legrace jako ostatní, já si myslím, že bych byla schopna vraždy a nejen mámy, ale i ostatních členů rodiny. Jde o to, že máma pořád jen nadržuje ostatním sourozencům, a protože jsem nejmladší a mám mezi nimi největší věkový rozdíl, tak mezi ně nezapadám a nemám s nimi naprosto žádné hezké vzpomínky. Pořád mě jen znemožňují a ponižují. Říkají mi, že jsem tlustá, že mě nikdo nemá rád a neustále něco nalhávají rodičům. Např. tátovi namluvili, že mě ve škole šikanují, i když nechodíme do stejné školy, a ani s ním nemluvím, nezná nikoho z mé školy a nejspíš si řekl, jaká legrace to je. Poté mě otec vyslýchal a vyhrožoval mi, ať mu řeknu kdo to je, i když jsem brečela a říkala, že nikdo, řešilo se to i s ředitelkou. Teď mi zase sestra ukradla věci a rozbila je a rodiče s tím nic nedělali, bojím se, že to nevydržím a hodím si někde oprátku, ale ještě víc se bojím, že o půlnoci přijdu do sestřina pokoje a zabiju jí nožem, který si schovávám v pokoji a nejsem schopná ho dát pryč. Je toho hodně, co chci udělat v životě a při každém záchvatu zoufalství a chutě ukončit to, všechno si připomínám, že kvůli těmhle lidem nebudu umírat, že je nenechám vyhrát. Poslední dobou se i často sebepoškozuju, nikdo jsi toho nevšiml, i když je to pár měsíců. Taky se chci zeptat, proč už nemůžu číst tvé odpovědi na trápení ostatních, jako to šlo dřív. Nevím, jestli to zvládnu, a ať už bude tvoje odpověď jakákoliv, doufám, že mi pomůže. Měj se, doufám a zároveň i nedoufám, že sem znovu napíšu. Tvoje anonymní fanynka

Je provaz nebo rozštěp škodlivý?

Ahoj Mourrisone. Je učení se (cviků) provazu a rozštěpu škodlivé pro zdraví?

Můžu na konzervatoř, když propadnu - budu mít pětku na konci devítky?

Mourrisone, mám na tebe otázku. Co když udělám talentovky a budu přijatá na konzervatoř, ale propadnu – budu mít pětku na konci devítky z matiky. Můžu na tu konzervatoř jít?

Nechci na skautský tábor, jsou tam samí kluci ale já si rozumím s holkami!

Ahoj Mourrisone, máma mě nutí na skautský tábor, ale já tam nechci. Jsou tam samí kluci a já si víc rozumím s holkama. Jak mám mámu přemluvit, abych tam nemusel? Dík, Adam (11 let)

Prázdninové dilema: Jsem „osmačka“, nebo „deváťačka“?

Ahoj Mourrisone, mám jen rychlou otázku: chodila jsem do osmičky, teď půjdu do deváté třídy - když jsou letní prázdniny, jsem spíše osmačka nebo deváťačka? Díky.

Umřel mi tatínek a já nechci žít... Pomoc!

Ahoj Mourrisone, prosím, prosím, pomoc mi. Před měsícem mi umřel můj milovanej tatínek a já bez něj nemám chuť žít. Nechci to říkat ani mámě, ani babičce, protože oni teď pořád brečí. Je mi strašně smutno a vůbec nevím, co mám dělat. Prosím, pomoc mi.

Je mi 15 a ještě jsem se nelíbal, je to normální?

Ahoj anonyme, je mi už 15, a ještě jsem se nelíbal. Myslíš, že jsem normální?

Moje kamarádka se zabila a teď mi neskutečně chybí...

Ahoj jmenuji se Bea, a chodím do páté třídy. Vím, že když si představíte pátou třídu, tak je berete ještě jako škvrňata. Ale naše třída je jiná. Jasně že jsou tam ještě výjimky, ale my holky se malujeme a už máme kluky a víme něco, co by páťačky vědět neměly. Jedna moje kamarádka i kouří. Problém je ale takový, že se s mojí třídou necítím šťastně tak, jak se cítím s jednou moji kamarádkou. Teda cítila. Zabila se. A jediné, co bych od života chtěla je, aby teď byla se mnou. Den co den si vyčítám, že jsem nebyla tak dobrá kamarádka, aby se mi chtěla svěřit. Je mi líto všech dnů, co jsem s ní mohla být, ale nebyla. Chtěla bych ji zpátky.

Kvůli trojce na vysvědčení nesmím ke kamarádovi na chatu, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, měl jsem na vysvědčení trojku z matiky a táta mě zakázal jet s kamarádem na chatu. Těšili jsme se na to celý rok a teď nevíme, co máme dělat. I rodiče kamaráda jsou trochu naštvaný. Poradil bys mi, jak přemluvit tátu? Dík, Pepa