Nezvládám to! Zabiju buď sebe, nebo matku...

Ahoj Mourrisone, už několikrát jsem psala do tvé poradny, ale dneska - nezvládám to, přijde mi že, ještě chvíli budu muset strpět žít v jednom domě jako moje matka a zabiju buď sebe, nebo ji. Neříkám to z legrace jako ostatní, já si myslím, že bych byla schopna vraždy a nejen mámy, ale i ostatních členů rodiny. Jde o to, že máma pořád jen nadržuje ostatním sourozencům, a protože jsem nejmladší a mám mezi nimi největší věkový rozdíl, tak mezi ně nezapadám a nemám s nimi naprosto žádné hezké vzpomínky. Pořád mě jen znemožňují a ponižují. Říkají mi, že jsem tlustá, že mě nikdo nemá rád a neustále něco nalhávají rodičům. Např. tátovi namluvili, že mě ve škole šikanují, i když nechodíme do stejné školy, a ani s ním nemluvím, nezná nikoho z mé školy a nejspíš si řekl, jaká legrace to je. Poté mě otec vyslýchal a vyhrožoval mi, ať mu řeknu kdo to je, i když jsem brečela a říkala, že nikdo, řešilo se to i s ředitelkou. Teď mi zase sestra ukradla věci a rozbila je a rodiče s tím nic nedělali, bojím se, že to nevydržím a hodím si někde oprátku, ale ještě víc se bojím, že o půlnoci přijdu do sestřina pokoje a zabiju jí nožem, který si schovávám v pokoji a nejsem schopná ho dát pryč. Je toho hodně, co chci udělat v životě a při každém záchvatu zoufalství a chutě ukončit to, všechno si připomínám, že kvůli těmhle lidem nebudu umírat, že je nenechám vyhrát. Poslední dobou se i často sebepoškozuju, nikdo jsi toho nevšiml, i když je to pár měsíců. Taky se chci zeptat, proč už nemůžu číst tvé odpovědi na trápení ostatních, jako to šlo dřív. Nevím, jestli to zvládnu, a ať už bude tvoje odpověď jakákoliv, doufám, že mi pomůže. Měj se, doufám a zároveň i nedoufám, že sem znovu napíšu. Tvoje anonymní fanynka

Odpověď

Milá anonymní fanynko,

moc ti děkuji za dopis, ze kterého cítím tvoje velké zoufalství. Je mi moc líto, jak se doma cítíš a že v rodině nevnímáš jakoukoli pozornost, lásku a pochopení. Docela by mě zajímalo, jestli sis zkoušela s rodiči (anebo i se staršími sourozenci) v klidu promluvit a popsat jim, jak ti s nimi doma je. Možná si myslí, že jsou vtipní, když tě ponižují nebo znemožňují.

Podle toho co píšeš, mám dojem, že tví sourozenci mají problém sami se sebou, protože jinak by se k tobě takto nechovali. Pamatuj, že šťastný člověk neubližuje, nad nikým se nepovyšuje a před nikým se neponižuje. Naopak - rozdává kolem sebe pozitivní energii.

Linka bezpečí: Číslo a chat, které pomůžou

Píšeš, že se sebepoškozuješ a bojíš se, že bys mohla ublížit druhým. To je vážná věc, se kterou by ses měla co nejdříve svěřit odborníkovi. Zavolej na Linku bezpečí - 116 111 - kde si s tebou terapeut promluví (můžeš si s ním i chatovat) a doporučí ti podle místa bydliště odbornou pomoc.

Každému z nás se občas v životě stane, že toho je na nás moc. A říct si o pomoc je naprosto v pořádku. Prozatím si můžeš vzít tužku a papír a napsat si, co všechno je na tobě krásné a báječné a každý den si papír přečíst (a neříkej, že nic - takový člověk neexistuje). Držím ti palce a napiš mi, jak jsi dopadla. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Umřel mi tatínek a já nechci žít... Pomoc!

Umřel mi tatínek a já nechci žít... Pomoc!

Moje kamarádka se zabila a teď mi neskutečně chybí...

Moje kamarádka se zabila a teď mi neskutečně chybí...

Sdílej
 
 

Píšu si deník a kamarádka říká, že jsem divná. Je to pravda?

Ahoj Mourri, asi před třema lety jsem si začala psát deník, baví mě to to a občas je docela zajímavý se podívat, co jsem dělala určitý den třeba vloni nebo předloni. Před Vánocemi jsem se s tím svěřila kámošce, a ona řekla, že jsem divná. Že slyšela, že si mají psát deník jen ti, kteří jsou duševně nemocní. Je to pravda? Julie (13 let)

Mám pocit, že jsem jinej než ostatní...

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se ti s něčím svěřit. Mám pocit, že jsem jinej než ostatní. Nikdo se mnou nechce mluvit, ani kamarádit. Ani se jim nedivím, protože se pořád hádám a jsem takový nesnesitelný. Myslíš si, že se můžu nějak napravit?

Všechny holky u nás ve třídě mají kluka, ale já ne...

Ahoj Mourrisone, skoro všechny holky u nás ve třídě mají kluka a jsou zamilovaný. Já ještě nikoho nemám a taky jsem neměla a bojím se, že vlastně vůbec nepoznám, že jsem se zamilovala. Lucka

Rodiče mě nutí lyžovat, ale mě to nebaví, jak to zastavit?

Čau Mourrisone, od soboty jsme na horách, protože rodiče i brácha rádi lyžujou. Jenže mě to nebaví a nikdo mě neposlouchá. Máš nějakou radu, jak jim rázně vysvětlit, že lyžování není pro mě?

Bojím se letošního roku, co mám dělat?

Milý Mourrisone, jsem v devítce, v březnu mi bude patnáct a v červnu budu muset dělat zkoušky na nějakou střední školu. Strašně se bojím, že to nezvládnu, že zklamu rodiče a oni budou kvůli mně nešťastný. Poradíš mi, jak se nebát, co se stane příští rok? Díky ti moc.

Věřím, že andělé existují. Jsem blázen?

Ahoj Mourrisone, když jsem řekla svojí nejlepší kamarádce, že věřím, že existují andělé, tak mi řekla, že nejsem normální a že mám najít nějakýho psychologa. Je to tak? Co myslíš? Fakt nejsem normální?

Jak si to srovnat v hlavě?

Ahoj Mourrisone, poradíš mi prosím, jak si to v hlavě srovnat? Mám totiž takový problém, mám crush na jednoho kluka, ale někdy dost a někdy vůbec. Někdy na něj myslím 2 měsíce v kuse, a jindy ho zase vůbec neřeším. Mám to tak už asi 2 roky, a pořád se nedokážu rozhodnout – líbí se mi, nebo ne? Je to dost divný, však bych to měla poznat, ne? Taky mívám pocit, že se líbím jemu a poslední dobou si dost píšeme. Dost si rozumíme, známe se od mala. Máme stejný smysl pro humor, v plno věcech stejné názory... zkrátka je nám spolu fajn. Ale nevím, jestli je to prostě pravý kámoš, nebo mám na něj crush... Budu ráda za jakékoli rady, jak si to v hlavě urovnat, děkuji.

Jak mu mám věřit? Prý se mu líbím, ale řekl to i kamarádce..!

Ahoj Mourrisone, před Vánocema mi jeden kluk (říkejme mu třeba Honza) ze třídy řekl, že se mu líbím. On se mě taky líbí. Ale to není všechno. Moje kamarádka mi napsala, že ji to řekl taky – tedy Honza jí řekl, že se mu líbí. Co mám teď dělat, komu mám věřit? Děkuju za odpověď, Viola (12 let).

Na Štědrý den se doma všichni pohádali

Milý Mourrisone, ani to nedokážu popsat, jak u nás dopadl Štědrý den. Ze začátku to bylo docela fajn, ale pak přišla babička a pohádala se nejen s tetou ale i s mámou. Pak přišla druhá teta a ta byla zase naštvaná. Při večeři bylo dusno a u stromečku vlastně taky. Nevím, co si mám o tom myslet a jestli mám teď být šťastný (jako z dárků) nebo nešťastný.

Líbím se mu nebo mě nesnáší?

Hrozně dlouho se mi líbí můj dobrý kámoš, se kterým se znám už od malička. Někdy mám pocit, že se líbím i já jemu, ale jindy se chová jako kdyby mě nesnášel. Co mám dělat? Opravdu se mi moc líbí (je mi 13).