Je mi zle ze školy a mám panické ataky

Ahoj Mourrisone, obracím se na tebe, protože vím, že ty vždy poradíš. Jsem na střední a vloni jsem málem nepostoupila do dalšího ročníku. Jen pomyslím na školu a na nadcházející testy, je mi zle. Projevuje se to na mě i fyzicky, hlavně motáním hlavy a neustálým napětím. Mám strach, že se jednou ve škole zhroutím. Zatím se mi to podaří nechat, až když jsem sama a můžu v klidu brečet. Při neúspěchu to nesu hodně špatně. Prožívám to pořád dokola. Měla jsem už i čest s panickými atakami. Chci prostě odmaturovat a nezbláznit se z toho, nevím jak dál...

Odpověď

Milá anonymko,

jsem moc rád, že ses na mě obrátila a že moc dobře víš, že se vždycky snažím upřímně a ze srdce poradit. Je mi moc líto, že školu prožíváš tak úzkostně, ale rozumím ti. Také jsem na střední škole prožíval podobné pocity, a nebyly vůbec, ale vůbec příjemné. S postupem času a věkem jsem zjistil, že byly naprosto zbytečné, že to byla můj obrovský nedostatek sebedůvěry, strach z neúspěchu, strach z učitelů, strach z rodičů a možná strach z celé budoucnosti.

Moje milá anonymko, nedopusť, aby škola a strach z učení měly takový dopad na tvé zdraví. Zdraví je totiž daleko důležitější než vzdělání. Tím ti samozřejmě nechci říct, aby ses vzdala školy, ale co nejdříve začni pracovat na svém duševním zdraví.

Začni chodit na terapie, na kterých se naučíš zvládat strach, stres a úzkost, každý den věnuj minimálně jednu hodinu činnosti, při které budeš šťastná a neúspěchy ber jako lekci k většímu růstu. Věřím, že k tomu nedojde, ale i kdybys měla školu přerušit, dát se zdravotně dohromady a odmaturovat později, anebo při dálkovém studiu – vůbec nic se nestane. Za deset let na to budeš vzpomínat s úsměvem. Budu rád, když mi zase napíšeš, jak se ti daří. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Nerozumím tomu, co se učíme, bojím se, že mě dají na jinou školu

Nerozumím tomu, co se učíme, bojím se, že mě dají na jinou školu

Bojím se říct tátovi , že jdu k psycholožce... mám?

Bojím se říct tátovi , že jdu k psycholožce... mám?

Sdílej
 
 

Kamarádi se mě štítí, protože jsme měli doma štěnice

Ahoj Mourrisone, je mi to hrozně blbý ti psát, ale u nás doma se objevily štěnice, dostaly se k nám od sousedů přes stoupačky. Sousedi mají hrozný bordel za dveřma a tak se nedivím, že je tam měli. Jenže to zjistili kamarádi a teď se mnou nechtěj kamarádit.

Táta nechce topit, šetří, ale nám je zima! Má to řešení?

Ahoj Mourri, chtěl bych se ti s něčím postěžovat. Bydlíme s bráchou a s našima v malé vesnici v domku po babičce. Je to tady hezký, ale jenom v létě. V zimě táta nechce moc topit, že prej je to strašně drahý a nám je s bráchou pořád zima. Ani se netěším domů ze školy, protože tam je pořád zima. Máš na to nějaký řešení? Dík, Ivan

Musím pořád hlídat mladší bráchy

Ahoj Mourrisone, už mě to fakt nebaví, máma mi pořád říká, abych hlídal bráchy. Jednomu jsou dva a druhýmu tři. Někdy mi za to máma něco koupí nebo dá peníze, takže to je dobrý, ale jinak mě to štve.

Pořád spím, co se to se mnou děje?

Ahoj Mourris, nevím, co se se mnou děje, ale přijdu ze školy a jdu spát, sotva si udělám úkoly a znovu se mi chce spát. Táta říká, že jsem línej, ale mě se chce fakt furt spát. Co mám dělat?

To mám celý život vydělávat na bydlení?

Ahoj Mourrisone, docela dost se dívám na zprávy a jsem z toho všeho v depkách. Slyším, jak nebudeme mít důchody, že si nemůžeme nikdy ušetřit na vlastní byt, jenom když si vezmeme hypotéku na celý život a že bude jídlo pořád dražší. Když o tom tak přemýšlím, tak to přeci není život, jenom vydělávat na byt a nic jiného. Co si o tom myslíš?

Máma s tátou se na mě nikdy nepřišli podívat na zápas...

Ahoj Mourrisone, mně to sice nevadí, ale představ si to, že máma s tátou se na mě nikdy nepřišli podívat na zápas. Hraju fotbal už dva roky a zatím za mnou chodí jenom děda.

Jsem v devítce a chci na gympl, mám už se učit na přijímačky?

Ahoj Mourrisone, jsem v devítce a chci na gympl nebo na ekonomku. Myslíš, že už bych se měl začít učit na Přijímačky? Alois

Pomoc, je mi 14 let, ale vůbec nejsem jako ostatní holky!

Ahoj Mourrisone, potřebovala bych s něčím pomoct. Je mi 14 let, ale vůbec nejsem jako ostatní holky, no, celkově vidím svět asi jinýma očima než holky v mém věku. Například plno holek se maluje, ale já o to nestojím. Přijde mi, že člověk je nejhezčí takový, jaký je od narození, bez ohledu na to, jestli má nějaké nedokonalosti, nebo tak. Říkám si, proč se asi malují, že by se chtěly líbit lidem, klukům? Však všichni, kteří je mají skutečně rádi je budou mít rádi tak jak tak. Nebo je to tím, že už tak je společnost nastavená a berou to jako samozřejmost? Možná mají nižší sebevědomí, že chtějí skrýt všechny nedokonalosti? Ale to jsem teď odbočila. Dále to je třeba nošení podpatků, přijde jim to hezké a slušné, ale z mého pohledu to škodí zdraví a dá se najít hromada krásných bot i bez podpatků, (a je to i mnohem pohodlnější ;-)). Ale asi nejvíc vnímám nošení podprsenky. Nosím je jen tehdy, když máme tělocvik – kvůli převlékání, a navíc jen sportovní. Jinak běžně chodím bez a nosím trička která nejsou průsvitná, nebo jakkoli jinak nevhodná, ani to není poznat, že podprsenku nemám. Moje otázka zní, jak to vysvětlit mamce, protože i když ví, jaká jsem, přijde mi, že pořád vnitřně tak jako počítá s tím, že budu jako ostatní. Zimní boty mi ukazuje s podpatkem atd. Předem moc děkuji za odpověď a jakékoli rady, Verča, 14 let.

Chtěl bych dál než do Španělska a objevit jinou část světa

Ahoj Mourissone, možná tento dopis bude znít hodně rozmazleně, ale naše rodina si vůbec nevydělává špatně (podle mámy), ale přesto jsme nebyli dál než ve Španělsku. Rodiče nechtějí nikam do exotiky, a proto pořád jezdíme do Španělska. Chtěl bych objevit i jinou část světa než Česko a Španělsko. Poraď mi, jak bych tuto debatu mohl otevřít. Díky Marek, 14 let

Už mám promyšlené, jak se zabít...

Ahoj Mourrisone, píšu do tvojí poradny asi po čtvrté, mám docela hodně problémů, ale vím, že ty poradíš. Je mi 13 a trápí mě tohle: 1. mám starší sestru a připadá mi, že ji rodiče mají raději. Vždycky, když jsme byli mladší a ona něco chtěla, tak to dostala bez problémů, a když jsem chtěla to samé, tak řekli: to chceš jenom proto, že to má ona. Teď když jsme starší, tak zase vždy když přijdu domů, musím dělat svoje i její domácí práce. Např. mě táta pošle do jejího pokoje, abych jí tam uklidila atd. To předchází problému 2. Nemám žádný čas pro sebe ani na učení, kvůli čemuž mám špatné známky, a když už tak se nedokážu soustředit. Myslím si, že mám ADHD (problém číslo 3) a i moje doktorka mi řekla, ať navštívím psychologa, ale moje máma mi nevím, proč řekla, že mě tam brát nebude a ať to neříkám tátovi. Jak asi začínáš tušit, tak tohle bude dlouhá zpráva. Dále 4. Moje rodina věří v islám, ale já si nejsem jistá, jestli věřím. Pokaždé jen předstírám, že se modlím a vyhýbám se tomu, jak jen můžu. Dále, 5. Nejspíš si nepamatuješ, ale psala jsem ti o tom, že se cítím jako náhradní kamarádka pro "Kláru", no a potom se se mnou zase bavila, jenže teď už se chová strašně.... Nevím, jak to říct. Prostě mi chybí ta její stará "verze" a připadám si jako někdo mladší, jako malý děcko, když se chová tak pubertálně. Už zase se baví jen se svojí starou kamarádkou a já to nedávám. To všechno, co jsem ti napsala, vytváří jeden velký problém. Že se sebepoškozuju a chci se zabít. Mám to dokonce i promyšlené. No myslím, že už je to dost dlouhá zpráva takže.... asi ahoj. Tvoje anonymní fanynka (už zase)