Máma mě nepustila na čarodějnice

Mourrisone, ve vedlejší vesnici byly včera čarodějnice a máma mě tam nechtěla pustit. Jenže kámošky tam jšly a já jsem teď jediná, která tam nebyla. Co mám dělat, abych tam příští rok mohla? Dík za radu, Beáta.

Odpověď

Ahoj Beáto,

rozumím ti, že se cítíš nešťastně a nespravedlivě, když všechny tvoje kamarádky na čarodějnice směly, a ty ne. Ze všeho nejdřív se zeptej maminky (ale hezky v klidu a milým tónem), proč tě tam nechtěla pustit. Třeba to jsou důvody, které by se daly propříště vyřešit.

Pokud má o tebe strach, může tam jít příští rok taky, třeba s tatínkem nebo s nějakou kamarádkou. Nemusíte se k sobě hlásit, ale ona bude mít jistotu, že jsi v pořádku.

Je pravda, že na některých oslavách pálení čarodějnic to bývá docela divoké (bohužel se tam pije hodně alkoholu a to možná maminku děsí). Myslím si, že je důležité, abys mamince pověděla, jak moc by sis tam přála jít a co to pro tebe znamená. I ona určitě měla podobné tradice ráda, a tak věřím, že najdete společné řešení. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Jak přemluvit mámu: Chcu chodit pěkně oblečená a ne jen v teplákách

Jak přemluvit mámu: Chcu chodit pěkně oblečená a ne jen v teplákách

Táta mě nutí chodit do skauta, ale mě to nebaví

Táta mě nutí chodit do skauta, ale mě to nebaví

Sdílej
 
 

Zkazila jsem přijímačky na gympl a nevím, co mám dělat

Ahoj Mourrisone, minulý pátek jsem dělala přijímačky na gympl a úplně jsem zvorala matiku. Učila jsem se ji od září, chodila jsem i na zkoušky nanečisto, ale úplně jsem to zvorala. Vůbec nevím, co mám dělat.

Umřel mi děda, doma brečí všichni kromě mě... jsem divný?

Ahoj Mourrisone, minulý týden umřel děda, to byl táta mámy a máma i ségra pořád brečí. Já ale ne, někdy jsem dokonce i veselej. To jsem divnej?

Brácha si ode mě pořád půjčuje peníze, ale někdy je nevrací...

Ahoj Mourris, s bráchou dostáváme každý měsíc od rodičů stejný kapesný, ale brácha tak za čtrnáct dní už nemá nic. A pak po mně pořád chce půjčit. Někdy to vrátí a někdy ne, ale já už mu nechci půjčovat. Jak to mám udělat? Renáta

Je to otravné: Máma se mě pořád na něco ptá. Co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, včera jsi radil Adamovi, co má dělat, když si s ním doma nikdo nepovídá. Jenže já to mám úplně obráceně. Máma za mnou pořád chodí do pokojíčku a ptá se – co bylo ve škole, co kamarádi, co učitelka, na co myslím a tak. Fakt mě to otravuje, vůbec nemám chvilku klidu. Jak to mám mámě říct, aby se neurazila? Kája

Rodiče mě neposlouchají. Můžu to nějak změnit?

Ahoj Mourrisone, moji rodiče jsou hrozný introverti a hrozně málo mluví. Třeba se mi nikdy nezeptaj, jak se mám, anebo jestli mě něco neštve. A já bych jim to tak rád řekl. Někdy to i zkusím, ale mám pocit, že mě ani neposlouchaj. Myslíš, že je můžu nějak změnit? Adam

Už nechci tancovat, nebaví mě to, ale máma mě nutí...

Ahoj Mourrisone, pět let chodím na street dance, ale teď už tam nechci chodit. Přestalo mě to bavit a navíc si tam nerozumím s holkama. Ale máma o tom nechce ani slyšet. Co mám dělat, aby mě pochopila? Díky, Sára (12 let)

Proč musím chodit do školy? Nevidím v tom žádný smysl!

Ahoj Mourrisone, vůbec nevím, proč chodím do školy. Všechno, co se tam učíme, buď vím anebo se můžu naučit doma. Měl bych tak víc času na zvířata, který doma máme. S nima mě to baví a tam vidím smysl, ale ve škole ne.

Jsem tlustý a nešťastný, vadí mi to. Když zhubnu, zase přiberu

Ahoj Mourrisone, jsem děsně tlustej a vadí mi to. Vloni jsem byl i v nějakých lázních, kde jsme cvičili a jedli, co nám dali a docela jsem zhubnul. Ale teď jsem zase tlustej. Jsem z toho fakt nešťastnej.

Láká mě nebezpečí: Je to normální?

Ahoj Mourris, nevím, jestli jsem zas tak normální, protože mě furt baví dělat věci nebezpečně. Třeba jezdit strašně rychle na kole nebo na lyžích, lízt po vejškách a tak. Ale já se vůbec nebojím.

Neumím říct ne

Ahoj Mourrisone, mám takový problém, kdykoli mě o něco nějaká kámoška poprosí, nebo to jen řekne, tak já jdu a udělám to. Nebo jí alespoň poradím. Ale když to potřebuju já, tak všichni kolem mě myslí na sebe. A víš, co je nejhorší, že já je pochopím, řeknu si: aha, oni toho mají dost, anebo teď prožívaj nějaký těžký chvíle. Proč taky neumím myslet víc na sebe a někdy říct ne? Co to se mnou je? Dík, Dominika