Korovec jedovatý je největším ještěrem Severní Ameriky (když nepočítáme invazivní leguány zelené či varany nilské na Floridě). Dorůstá až půl metru délky, a když je v dobré kondici, váží přes dva kilogramy. Jeho život už delší dobu studují vědci ze Státní univerzity v Arizoně, přesto jim mnohé zatím uniká. Většinu dosavadních poznatků získali hlavně pozorováním těchto ještěrů chovaných v zajetí, zatímco o informace z volné přírody mají nouzi.
Život v podzemí
Důvodem je neobvyklá životní strategie těchto ještěrů. Přesněji – jejich přizpůsobení se drsným pouštním podmínkám. Velkou část svého života (až 95 %) totiž tráví v úkrytu – v opuštěných norách hlodavců nebo v puklinách pod velkými skalními bloky. Opouštějí jej nanejvýš na 3–4 týdny za celý rok, nejčastěji to bývá v dubnu a květnu, a to ještě jen v noci.
Nález ve výkopu
Převratný poznatek ze života korovců vědcům umožnila náhoda. Stavitel, který loni v říjnu hloubil základy v oblasti arizonského Tucsonu, narazil v hloubce necelého metru na snůšku vajec, z nichž se právě líhla mláďata. Štěstí bylo, že tento stavitel byl zároveň nadšený amatérský přírodovědec, který si okamžitě uvědomil význam svého nálezu a informoval o něm odborníky. Líhnoucí se korovce v přírodě totiž zatím nikdo neviděl.
Se startem lépe počkat
Objev potvrdil, co vědci tušili na základě odchovů korovců v zajetí: Vylíhlá mláďata na povrch nijak nespěchají. Právě naopak, setrvají ve svém úkrytu, v klidu v něm přezimují a žijí z bohatých tukových zásob, jimiž jsou při vylíhnutí vybavena. Své doupě opouštějí až příští jaro nebo dokonce začátkem léta. Je to poprvé, kdy bylo přezimování čerstvě vylíhlých mláďat pozorováno u jiných plazů než vodních želv. Ale zatímco vodní želvy čekají na oteplení, mláďata korovců k tomu mají v teplé poušti zcela jiný důvod.
Správné načasování
Samice kladou vajíčka (2–12 v jedné snůšce) v monzunovém období letního slunovratu. Déšť zajistí snůšce potřebnou vlhkost a ochrání vajíčka před vysycháním. K líhnutí dochází přibližně po 120 dnech, tedy v říjnu. Což je docela vhodný termín pro líhnutí, ale naopak velmi nevhodný pro to, aby se mláďata rozeběhla do světa. V poušti by totiž v tomto období nenašla nic k snědku.
Čekání na jaro
Potrava pro korovce se začne objevovat až na jaře příštího roku. Mláďata jsou v té době štíhlá a měří asi 16 cm. Stejně jako u dospělců tvoří nejoblíbenější složku jejich potravy vajíčka. Musejí ovšem počkat na taková, která dokážou spolknout. Celých šest měsíců proto stráví v doupěti a vylézají až koncem května, kdy začínají klást vajíčka drobnější druhy pouštních ještěrek.
Korovec má jed jako chřestýš
Korovec jedovatý (Heloderma suspectum) dělá čest svému jménu – patří mezi několik málo ještěrů světa, kteří jsou schopni produkovat jed. A to velmi silný, vědci jej přirovnávají k jedu chřestýše. Na rozdíl od hadů má ale korovec jedové žlázy v dolní čelisti a jeho kousnutí není rychlé. Právě naopak – svou oběť drží klidně až 15 minut a jed do ní pumpuje neustálým přežvykováním. Uštknutí korovcem je mimořádně bolestivé a způsobuje člověku řadu problémů jako zvracení, zimnici nebo naopak horečku, ale jen málokdy je smrtelné. Navíc uštkne opravdu jen v sebeobraně, o čemž mimo jiné svědčí to, že většinu lidí korovec kousne do ruky. Jeho jed navíc přinesl mnoha lidem záchranu, protože je od něj odvozený velmi účinný lék na cukrovku druhého typu.
