Hlava tyranosaura vypadá v poměru k tělu až nepřiměřeně velká, nehledě na to, že je plná dlouhých špičatých zubů. Právě hlava je zřejmě důvodem, proč měli tyranosauři tak malé přední končetiny. Přední část těla byla kvůli ní tak těžká, že "ruce" musely být malé a lehké, jinak by měl dravec zřejmě problémy s udržováním rovnováhy.
Tyranosaurus měl velký skus čelistí
Odhaduje se, že největší jedinci druhu Tyrannosaurus rex byli dlouzí kolem 13 metrů a vážili možná až 10 tun. Jejich lebky pak mohly měřit víc než metr a půl. Mezi paleontology a odborníky na biomechaniku se diskutuje o tom, jak silné byly jejich čelisti.
Fosilní nálezy naznačují, že tyranosauři byli schopni rozdrtit i velké kosti rohatých triceratopsů (dlouhých až 9 metrů) a kachnozobých edmontosaurů (ti byli dlouzí až 12 metrů). Předpokládá se, že patřili ke zvířatům s vůbec nejsilnějším skusem, jaká kdy existovala. Tým vědců z Missourské univerzity udává, že tyranosaurus mohl být schopen skousnout silou až šesti tun. Otázkou, kterou se zabývali, bylo, jak to udělal.
Kousavé modely
Dosavadní studie se silou skusu tyranosaura zabývaly hlavně z hlediska kostí – zejména toho, jak byly zesílené, aby vydržely extrémní tlaky, které vznikaly při skousnutí. Nové modelování, které zahrnovalo i chrupavky, vazy a spojení mezi jednotlivými kostmi lebky, však ukázalo zajímavé věci.
Vědci vytvořili počítačové modely tří živočichů: tyranosaura, papouška a gekona. Modely nechali "kousat" a přitom sledovali chování jejich tvrdého patra, které tvoří kostěný strop ústní dutiny. Lebka tyranosaura se chovala jako akinetická – kosti jejího patra se vůči sobě pohybovaly mnohem méně než u lebky papouška nebo gekona. Nebyla tedy flexibilní, jako jsou lebky moderních ptáků, ještěrů a hadů, ale naopak tuhá. Právě to bylo zřejmě klíčovou složkou tyranosaurovy schopnosti překousnout velké kosti býložravých dinosaurů. Podobně tuhá je totiž lebka hyeny, která je také vyhlášeným drtičem kostí.
Lebka ohřívala a chladila
Tuhá lebka však není nejpřekvapivější vychytávkou tyranosauří hlavy. Tou je klimatizace, díky které si tyranosaurus mohl chladit a ohřívat mozek. Tyranosauři měli v lebce dva velké takzvané dorzotemporální otvory. Stejné bychom našli u aligátorů a právě oni nevědomky přispěli k objevu tyranosauří klimatizace. Záznamy aligátorů chovaných v jedné floridské zoo na termokameře totiž ukázaly, že teplotní profil hlavy se mění v závislosti na okolní teplotě.
Nic překvapivého, aligátoři jsou studenokrevní. Nápadné však bylo, že za chladných dnů, kdy se plazi snaží zahřívat, byly jejich dorzotemporální otvory velice horké – přímo zářily. A naopak, když bylo venku teplo, byly tmavé a studené. Jako by aligátoři měli v hlavě klimatizaci s módem ohřevu a chlazení, kterou si zapínali podle potřeby.
Tepelný komfort
Jak klimatizace aligátorů – a podle vědců také tyranosaurů – funguje, není těžké vysvětlit. Dorzotemporální otvory obsahují měkkou tkáň s velkým množstvím krevních cév. Kromě toho, že krev roznáší kyslík a živiny, přivádí také teplo. V módu topení ji organismus zvířete nechával proudit a ohřívat mozek. Když mu ale začalo být příliš horko, cévy pomocí okolních svalů stáhl podobně, jako my stáhneme ventil topení. Klimatizaci v lebce mohly mít i jiné druhy dinosaurů. Je však pravděpodobné, že spolu s obří velikostí, rychlostí a dravostí, výbornými smysly a čelisti schopnými drtit kosti byla prvkem, který tyranosaurovi zajistil pozici vrcholového predátora svrchní křídy.
Opeřený tyranosaurus?
Navzdory novým objevům některé otázky kolem tyranosaura stále přetrvávají. Například to, jestli měl nebo neměl peří. Jeho předkové, čínští tyranosauridi Dilong paradoxus a Yutyrannus huali, prokazatelně byli opeření. Žili však asi o 60 milionů let dříve než tyranosaurus a byli mnohem menší – peří jim mohlo sloužit jako izolace.
Pak by také bylo logické, že jak se tyranosauridi během své evoluce postupně zvětšovali a tím pádem si lépe udržovali tělesné teplo, peří pro ně ztratilo smysl. Není však vyloučeno, že opeřená byla mláďata tyranosaurů a že u dospělých jedinců zůstalo na některých částech těla. Že by ale tyranosaurus vypadal jako obří slepice, můžeme spíše vyloučit – výzkum fosilních otisků kůže totiž ukázal, že většinu těla pokrývaly šupiny. Peří mohlo být jen na krku a horní straně trupu.
