Ostrovy Channel Islands u kalifornského pobřeží jsou domovem lišky ostrovní – malého druhu lišek, který tvoří hned šest poddruhů. Každý z nich žije na svém vlastním ostrově a nikde jinde se nevyskytuje. Takové endemické druhy a poddruhy zvířat jsou zranitelné a vědci jejich výzkumu a ochraně obvykle věnují velkou pozornost. Nejinak tomu je i u poddruhu lišek ostrovních Urocyon littoralis catalinae z ostrova Santa Catalina.
Příliš častá nemoc
Ochranáři, kteří lišky odchytávali, si všimli něčeho neobvyklého – dobrá polovina všech dospělých jedinců měla uši plné nádorů. Takový výskyt rakoviny je jeden z vůbec nejvyšších, jaký byl kdy zaznamenán mezi volně žijícími zvířaty. Na ostrov Santa Catalina se proto z Princetonské univerzity vydal tým mladých vědců, kteří se specializují na ekologii psovitých šelem. Velice rychle zjistili, že na vzniku rakoviny se podílí přítomnost parazitických roztočů, kteří způsobují ušní svrab. Pokročilejší výzkum však ukázal, že roztoči nejsou jedinými viníky.
Bakterie mimo kontrolu
Vědci pomocí vatových tyčinek odebírali vzorky mikroflóry z liščích uší. Mikroflóru tvoří různé bakterie a kvasinky žijící v těle. Její složení hraje ve zdravotním stavu lidí i zvířat významnou roli, kterou vědci teprve začínají objevovat. Ve vzorcích mikroflóry lišek vědci podle DNA určili, jaké bakterie žily v uchu každého zvířete a v jakém množství. Odhalili tak celý řetězec příčin nemoci lišek. Na jeho začátku jsou roztoči. Jejich přítomnost ovlivní prostředí v liščím uchu tak, že v něm žije méně druhů bakterií než v tom zdravém a početně mezi nimi převažuje jediný druh: Bakterie z rodu stafylokoků, která je za normálních okolností téměř neškodná. Pokud však v uchu řádí roztoči, vymkne se kontrole, doslova zdivočí a vyvolá chronický zánět. A ten pak naneštěstí nahrává nádorovému bujení.
Bez genetické rozmanitosti
Jestli podobná spojitost mezi parazity, bakteriemi a nádorovým onemocněním existuje i u jiných zvířat nebo dokonce u lidí, zatím nevíme. Je možné, že lišky ze Santa Cataliny budou jediné – kvůli svým genům. V minulosti byly téměř vyhubeny a druh se obnovil z velmi malého počtu zvířat. Všichni žijící jedinci jsou si proto vzájemně příbuzní a jejich genetická rozmanitost je mizivá. Což je pro vědce fascinující. Genetická rozmanitost je považována za podmínku zdravých a odolných populací. Jenže lišky jsou kromě rakoviny zdravé a negativní důsledky příbuzenského křížení se na nich prakticky neprojevují.
Liška, který umí šplhat
Lišky rodu Urocyon se na první pohled podobají psům a kojotům, spolehlivě je však prozradí jejich typicky liščí huňatý ocas. Kromě lišky ostrovní z ostrovů Channel Islands sem patří ještě jeden až dva další druhy. Prvním je liška šedá (Urocyon cinereoargenteus) z kontinentální Ameriky. Je to jedna ze dvou psovitých šelem, které umí šplhat po stromech (tou první je asijský psík mývalovitý), v ohrožení údajně vyleze až do osmnáctimetrové výšky! Existence dalšího druhu je sporná. Mělo by jít o zakrslou lišku z mexického ostrova Cozumel, kterou ale od roku 2001 nikdo neviděl.
