Rozbory genomu dnešních druhů ptáků ukázaly, že nejstarší předkové současného ptactva museli žít už v době dinosaurů, tedy koncem křídové periody druhohorní éry. Dlouho ale chyběly jejich zkamenělé pozůstatky.
Odložené řešení pravěké záhady
V roce 2000 objevil amatérský paleontolog Maarten van Dinther v lomu nedaleko pevnosti Eben-Emael mezi městy Lutychem a Maastrichtem zajímavé zkameněliny pocházející z vrstev nejpozdnější křídy (tedy z úplného konce druhohor). Později je věnoval muzeu, ale ještě dlouho trvalo, než se jimi začali vědci detailněji zabývat.
Teprve v prosinci roku 2018 si fosilií v depozitáři povšimli badatelé, kteří zkoumali evoluci ptáků, a zkamenělé kosti je ihned zaujaly. Bylo zřejmé, že se jedná o jakéhosi dosud neznámého praptáka z období končící éry dinosaurů. Paleontolog Daniel J. Field se svými kolegy okamžitě rozeznal význam objevu. Když zrekonstruovali původní podobu lebky malého opeřence, byli doslova šokováni – vypadal totiž jako kříženec slepice a kachny!
Předek dnešních ptáků
Vědci využili nejmodernější zobrazovací technologie, jako je vyspělá počítačová tomografie umožňující zobrazit i fosilie dosud ukryté v hornině. Díky tomu našli lebku schovanou pod stehenní kostí hluboko v kameni. Výzkumníci si byli brzy jistí, že mají před sebou dávného příbuzného dnešních hrabavých a vrubozobých ptáků, tedy mimo jiné i slepic, kachen, labutí a dalších.
Tato významná skupina ptáků se odborně nazývá Galloanserae a dávný opeřenec měl vývojově blízko k jejímu předkovi. Obdržel vědecké jméno Asteriornis maastrichtensis, což doslova znamená „pták titánky Astérie z období maastrichtu“. Asteria byla starořecká bohyně, která se dokázala proměnit v křepelku. Maastricht je zase geologický věk končících druhohor a zahrnuje posledních šest milionů let křídové periody (před 72 až 66 miliony let).
Bažant přepisuje učebnice
Asteriornis byl malým tvorem o délce asi 30 cm a hmotnosti kolem 400 gramů, tedy o velikosti koroptve polní. Žil pravděpodobně na tehdejším mořském pobřeží a byl všežravým tvorem, který dokázal spořádat malé živočichy i příbřežní rostlinstvo.
Stáří objevené fosilie činí 66,8 až 66,7 milionu let, asteriornisové tedy žili zhruba 700 tisíc let před dopadem vesmírné planetky, který ukončil nadvládu dinosaurů na Zemi. Jeho výzkum v současnosti stále pokračuje a je docela dobře možné, že tento pradávný příbuzný bažantů a bernešek nám o vývoji dnešních ptáků ještě mnoho dalších zajímavostí prozradí.
Vymírání na konci křídy
Vymírání na konci křídy datujeme do doby před 66 miliony lety, kdy do oblasti současného Mexického zálivu dopadla planetka o průměru 10 až 15 km. V důsledku srážky vznikl kráter o průměru 180 km, který je dnes pohřben hluboko pod povrchem. Objeven byl koncem 20. století a patří k největším známým dopadovým kráterům na Zemi.
Po dopadu bylo vyvrženo množství prachu, který nadlouho zastínil oblohu a způsobil kolaps potravních řetězců. Katastrofě napomohla i silná sopečná činnost na území Indie. Vyhynulo 75 % tehdejších druhů.
