Odborníci je nazývají nahosemenné, protože jejich semena nechrání žádný plod. Do této skupiny patří všechny jehličnany, cykasy nebo jinany. Spolu s kapraďorosty tvořily hlavní složku potravy býložravých dinosaurů a svou převahu si ve světě rostlin udržely přes 200 milionů let.
Nenápadný nástup květin
V jejich stínu ale začaly růst rostliny, jejichž semena chrání obal nazývaný plod (tím je nejen jablko, ale třeba i lusk, okurka a či pšeničná obilka). Před asi 140–100 miliony lety se zrodily rostliny krytosemenné, tedy první kvetoucí rostliny. Nebyly to žádné atraktivní druhy, většina se krčila v podrostu a jejich květy byly drobné a nevýrazně zbarvené.
Rostliny jako dárci života
Dnes vědci rozlišují až 400 tisíc druhů kvetoucích rostlin, zatímco těch nahosemenných je pouhých asi tisíc. Kvetoucí rostliny tak hrají klíčovou roli pro veškerý suchozemský život: Jsou základní potravinou pro většinu živočichů včetně nás lidí. Bez nich bychom tu možná ani nebyli. Až donedávna však vědci netušili, kdy, kde a jak se toto ohromné bohatství kvetoucích rostlin vyvinulo.
Evoluční strom
Odpověď přinesla rozsáhlá mezinárodní studie, při níž tým odborníků vytvořil za pomoci přesného datování fosilních nálezů krytosemenných rostlin první evoluční strom všech 435 současných čeledí. Zjistili tak nejen jejich stáří (tedy dobu, kdy se oddělily od společných předků a dál se vyvíjely samostatně), ale také místo, kde ta která rostlinná čeleď vznikla.
Když vyhynuli dinosauři
Ukázalo se, že současné krytosemenné rostliny jsou mnohem mladší, než se dosud vědci domnívali. Po vzniku těch prvních se dlouho nic nedělo, jako by ve svém dalším vývoji ustrnuly. Zlom nastal před 66 miliony lety po katastrofě, která vyhubila dinosaury. Kvetoucí rostliny se začaly šířit a vyvíjet v nové rostlinné čeledě. Téměř všechny, které dnes známe, vznikly až po tomto datu!
Rychle i pomalu
Zpoždění a doba, po kterou vznikaly nové čeledě, nebyla ve všech částech světa stejná. V tropech vývoj trval mnohem déle (až 100 milionů let) než v mírném pásu nebo v suchých oblastech. Tady toto období často netrvalo ani 25 milionů let. Pozoruhodné je, že během něj vznikly druhově nejbohatší čeledě rostlin, jako jsou orchideje, hvězdnicovité, bobovité nebo lipnicovité (tj. trávy). A naopak, výsledkem pomalého vývoje jsou čeledě druhově velmi chudé.
Záhada trvá
Proč se krytosemenné rostliny začaly náhle a rychle vyvíjet až po vymření dinosaurů, vědci dosud přesně neví. Za jednu z příčin považují jejich schopnost přežívat v podobě semen, hlíz či oddenků dlouhá nepříznivá období. Zatímco spolu s dinosaury vyhynulo i mnoho do té doby převládajících jehličnanů a kapraďorostů, krytosemenné rostliny přečkaly katastrofu téměř bez následků. Mohly se začít šířit, protože tu náhle měly spoustu volného místa.
Živé zkameněliny
Jednu z nejstarších krytosemenných rostlin světa najdeme v Austrálii. Dřevitá liána Austrobaileya scandens roste v tropických pralesích Queenslandu už celých 130 milionů let. Její drobné květy opylují mouchy, které láká na „vůni“ zkažené ryby. Prastarou skupinou jsou i šácholany (magnolie), jejich přímí předchůdci patří k prvním krytosemenným rostlinám, které se na Zemi objevily před 100 miliony lety. V té době neexistovaly včely, a tak až dodnes jsou magnolie závislé na opylování brouky.
