Dnes už vlastně hatérie nežije ani na Novém Zélandu, vyhynula před 800 lety po příchodu Evropanů a jejich doprovodu – krys a koček. Zvířecím vetřelcům chutnala vejce a mláďata hatérií, s celou populací to proto šlo rychle z kopce. Poslední jedinci jsou k vidění na několika malých ostrovech v okolních mořích, kam se predátoři nedostali.
Hatérie nevyhynula
Před mnoha miliony lety měla hatérie početné příbuzné, jenže ti dávno vyhynuli. Tento plaz tak dnes nemá na světě obdoby. Vědci pro něj vytvořili samostatný řád, v němž je jeho jediným zástupcem. Nedávné zmapování genomu hatérií ukázalo, že kromě plazích genů nese dodnes i geny podobné ptačím nebo genům ptakopysků a ježur.
Záhadný obratlovec
Hatérie započala svůj vývoj před asi 312 miliony lety, kdy se od skupiny obratlovců nezávislých na vodním prostředí (odborníci je nazývají Amniota) oddělili předkové všech současných plazů a ptáků, třída Sauropsida.
Ta se rozdělila na větev šupinatých plazů, tj. hadů a ještěrů, a druhou, která dala vznik želvám, krokodýlům a ptákům. Až dosud vědci nevěděli, ke které z nich má hatérie blíž. Byla to záhada. Ale nyní je jasno. Její geny prozradily, že se před 250 miliony lety oddělila od předků šupinatých plazů.
Barevné vidění
Výzkum toho o hatériích prozradil víc. Dospělí jedinci jsou noční lovci, přesto u nich vědci našli geny zodpovědné za barevné vidění, které má význam za denního světla. Zvířata tak nejspíš byla původně denními tvory, kteří se druhotně přizpůsobili nočnímu životu. Denní aktivitu si zachovala mláďata. Vyhnou se tak nočním predátorům, především dospělým a hladovým jedincům vlastního druhu.
Zpomalený život
Samostatnou kapitolku tvoří skupina genů řídící termoregulaci. Průměrná tělesná teplota hatérií se pohybuje mezi 16–21 oC, mají tedy nejnižší teplotu ze všech známých plazů. S tím souvisí i jejich pomalý metabolismus a pomalé dospívání. Rozmnožovat se začínají nejdříve ve věku 10 let a jednotlivé snůšky 6–12 vajec kladou ve čtyř- až pětiletých intervalech.
Ohrožená hatérie?
Teplota také ovlivňuje pohlaví mláďat. Ze zárodků, které se vyvíjejí při teplotách nižších než 22 stupňů Celsia se rodí samice, z vajec vystavených teplotám vyšším než 22 oC samci. To je důležitý poznatek pro ochranářská opatření: Oteplování může zavinit nerovnováhu v počtu samců a samic v populaci, což může vážně ohrozit její další existenci.
Dožívá se více než 100 let
Hatérie se dožívají i více než 100 let. Vědci byli přesvědčení, že za dlouhověkost vděčí pomalému metabolismu a pozdnímu dospívání. Jenže se ukázalo, že v tom mnohem důležitější roli hraje vrozená odolnost. Hatérie jsou jako jedni z mála obratlovců nositeli genů, které je chrání před nemocemi a stárnutím buněk.
Jedna nebo dvě?
V roce 1989 byly na ostrovech Brothers v Cookově průlivu objeveny hatérie, které se od ostatních liší svým vzhledem. Vědci je proto popsali jako nový druh a pojmenovali hatérie Guentherova (S. guntheri).
O dvacet let později ale dospěli k závěru, že jde jen o zeměpisnou odchylku. Nově přečtený genom potvrdil, že hatérie je skutečně jediná, přestože ty z ostrovů Brothers mají geny trochu odlišné. To může být způsobeno jejich dlouhou izolací, ale i když to na uznání samostatného druhu nestačí, zaslouží si podle vědců zvláštní ochranářská opatření.
