Existují dva důvody, které zvířata vedou k házení věcí. Prvním je snaha o ulovení kořisti, druhým obrana před predátorem. Lov hodem lze pozorovat například u pavouků bolasových, kteří vrhají po své kořisti lepkavá vlákna. Ryba střikoun lapavý zase stříká po hmyzu proud vody, kterým ho zabije. Ptáci a mangusty cílí při hodu na kořist, případně na potravu s tvrdou skořápkou.
Kameny po nosorožcích
U primátů a slonů je zase možné pozorovat házení předmětů s cílem zastrašit predátora. Sloni například házejí kameny po nosorožcích, v případě ohrožení mohou zaútočit i na člověka, pomocí kamenů ničí i elektrické ploty. Šimpanzi používají kameny k rozbití ořechů, jejich pomocí mohou ale také zahnat nepřítele, ačkoliv v jejich házení nejsou žádnými přeborníky.
Házím, tedy mluvím
Házení věcmi po jedincích stejného druhu může být znakem agonistického chování, tedy bojem ve skupině. Šimpanzi po sobě z tohoto důvodu například házejí výkaly. U tak samotářských tvorů, jakými jsou chobotnice, však nikdo tento způsob komunikace nečekal. Přesto se zdá, že k němu dochází.
Chobotnice na pastvě
Mezi roky 2011 až 2018 zaznamenávali vědci pomocí stacionárních videokamer GoPro chování těchto hlavonožců. Kamery umístili do sedmnáctimetrové hloubky v jižní části Jervis Bay v australském Novém Jižním Walesu, kde se často vyskytuje chobotnice sydneyská (Octopus tetricus). Potrava je zde hojná, ale vhodných úkrytů zde moc není, a tak se jedinci vyskytují blízko sebe. Proto mezi nimi dochází k vzájemným interakcím.
Úklid i snaha o komunikaci
Po vyhodnocení záznamů z roku 2015 došli vědci k překvapivým závěrům. Chobotnice opakovaně vymršťovaly nashromážděný materiál, především bahno, mušle a mořské řasy.
Mnoho hodů souviselo se zbavováním se zbytků po jídle a s čištěním doupěte, na jehož údržbě si chobotnice zakládají. Několik hodů dokonce směřovalo i proti kameře, když ji vědci místo do obvyklé vzdálenosti jednoho metru umístili blíže. Nicméně více než polovina všech hodů (53 %) se odehrála v interakci s ostatními chobotnicemi.
Úmyslný zásah nebo námluvy?
Při některých hodech dokonce zasáhla jedna chobotnice vyvrženým bahnem druhou, která se ale neodhodlala k odvetě. Zoolog Pavel Stopka k tomu říká: „Je otázka, zda například písek nehraje roli při námluvách.“
Etolog, odborník na chování zvířat, Marek Špinka pak dodává, že házení věcí po jiné chobotnici automaticky nemusí znamenat projev zlomyslnosti. A upozorňuje na fakt, že „je složité někoho zasáhnout, vypočítat to.“
Seznamy házečů
Pro vědce je skutečnost, že chobotnice umí něčím házet, velkým překvapením. Na základě těchto zjištění ji mohou přidat na seznam zvířat, která házejí předměty, a dokonce na užší seznam těch, která své hody směřují na jiná zvířata. Házení předmětů přitom sehrálo důležitou roli při vývoji lidstva.
Jak chobotnice vrhá věci?
Chobotnice přisedne na dno, předními chapadly pod sebe nahrne bahno, mušle a řasy. Ze sifonu vytlačí vodu podobně, jako když chce svůj tryskový pohon využít k pohybu. Předními chapadly proud vody usměrní tak, aby rozvířil nahromaděný materiál požadovaným směrem.
